Taiwanské velikonoce a následující dva týdny až do teď :)

Ahoj! Tak vás zase všechny zdravím z Taiwanu. Koukám, že jsem poslední článek napsal už před velikonocemi. Hups :). To už je docela dlouhá doba. Dneska se pokusím všechno dohnat. Poslední měsíc a půl tady tak 70% dní aspoň trošku prší. Někdy toho deště už bylo vážně docela dost. Nyní to už ale konečně vypadá, že místní období dešťů pomalu končí. Snad! Prosím prosím :) Na druhou stranu, když prší, tak není moc teplo. To znamená, že je to ideální na cestování. :)

Ale začněme velikonocemi :) Tady na Taiwanu se velikonoce neslaví. Bylo to všechno takové zvláštní. Kdybych nedostal pár velikonočních přáníček, tak vlastně ani nevím, že velikonoce jsou. Žádná výzdoba v obchodech, nic velikonočního na ulicích. A navíc jsem v pondělí musel jít do školy. Opravdu nic. Teda až na jednu výjimku. Já jsem samozřejmě nemohl nevymrskat Ester. Počkal jsem si na ní za budovou čínštiny. Jakmile vyšla ven tak jsem ji pořádně polil vodou a ukázal, jak se v česku slaví velikonoce :) Improvizovanou rákoskou, kterou jsem si vyrobil ze smetáku, jsem ji pořádně vymrskal. Ester se strašně smála a nezkušeně tam strkala ruce, tak ji to možná i trošku bolelo :) Jakmile jsem doříkal koledy, tak mě Ester opravdu překvapila! Dostal jsem překrásné velikonoční vajíčko. To jsem vážně nečekal! Byl jsem v šoku o to víc, protože v Itálii takové zvyky nemají. Takže jsem se potom Ester vyptával, jak je možné, že věděla, co mě má dát. Ona říkala, že kdysi dávno jsme si povídali o našich zvycích a já jsem ji popsal, jak se u nás slaví velikonoce. A Ester si to pamatovala. Velmi dobře. Navíc si na internetu našla, jak se to vlastně zdobí. O velikonočním víkendu si zašla to jednoho bufetu před školou objednat vařené neoloupané vajíčko. Koukali na ni prý jako na blázna :) A Ester poté s notnou dávkou improvizace omalovala a vyzdobila celé vajíčko, které jsem pak dostal. Bylo to opravdu moc pěkné o to víc, že já jsem vlastně nic nečekal. Troufám si sem napsat, že jsem určitě dostal nejkrásnější velikonoční vajíčko na celém Taiwanu.

V týdnu po velikonocích jsem šel na poslední dvě přednášky předmětu Global leadership. Odprezentovali jsme tam náš závěrečný projekt o pomoci jedné organizaci starajícím se o sirotky. Já jsem navíc ještě měl svoji presentaci o Pygmalion efektu. Docela jsem se na to připravoval a podle reakcí ostatních se mě to docela povedlo :) (Já se musel pochválit:) ). Tento týden jsem navíc dokončil závěrečný 6-ti stránkový term paper, takže už mám vážně všechno hotovo. Hurá! Už jenom dva předměty!

Víkend po velikonocích jsem chtěl už někam vyrazit. Déšť nedéšť, od Spring screamu v Kentingu jsem s Taipei nevystrčil paty a tak jsem se už moc těšil, až někam vyrazíme. Vybrali jsme si dvě městečka, která jsou kousek od sebe a jmenují se Yingge a Sanxia. V sobotu (18.4.) jsme si ráno přivstali, sbalili jsme si bágly, a vyrazili do ZOO. Ano, prvně jsme šli do ZOO, protože Ester ještě neviděla pandy. Naštěstí se na nás usmálo štěstí a celý víkend jsme měli krásné počasí. Než jsme se dostali k pandám, tak jsme si prohlédli motýlí alej. Poté jsme už konečně mohli k pandám. Já už jsem je viděl podruhé, tentokráte ještě kratší dobu než předtím a můžu říci jenom jedno. Spali v úplně stejných polohách, jako před 2mi měsíci, když jsem se na ně byl podívat s rodiči. Poté jsme se byli podívat na mnohem živější koaly a už jsme spěchali na hlavní vlakové nádraží. Tam jsme si koupili za 40NTD lístky do města Yingge. Jízda na JZ od Taipei v přervaném vlaku plném černých hlav (teda kromě jedné hnědé a druhé blonďaté) trvala asi 30minut. Nic proti taiwanským spolucestujícím, ale byli jsme hodně rádi, že můžeme vystoupit. Yingge je jedno z nejdůležitějších center keramiky a porcelánu na Taiwanu. Po celém městečku byli obchůdky s překrásnými, ručně malovanými konvičkami, šálky, podšálky, talířky atd. No prostě vším možným. Prošli jsme mezi spoustou hrnčířství, než jsme dorazili k našemu prvnímu cíli. Ke keramickému muzeu. Lonely planet toto místo docela vychválil a tak jsem byl docela zvědavý. V moderní, železobetonové stavbě jsme se opravdu nenudily. Nakonec jsme tam strávili celé odpoledne až do zavírací doby. A co že jsme tam dělali? Nejenom že jsme si prohlédli nádherný tradiční čínský porcelán a keramiku. Ale bylo tam vystaveno také moderní umění. Nejlepší však byla obrovská zahrada se spoustou keramických soch a staveb. V zahradě se mimo již hotového umění nacházeli taky místa, kde jsme si mohli vyzkoušet hrnčířský kruh, vykroužit vlastní talířek či vymodelovat vlastní zvířátka. Tam jsme se docela vyblbli. Jakmile nás začali vyhánět ven, že se zavírá, tak jsme si uvědomili, že nemáme zajištěné ubytování. Rozhodli jsme se, že se svezeme autobusem přes obrovskou řeku (nyní skoro vyschlá, během tajfunů jistě plná vody) do druhého města, do Sanxia. V autobuse jsme narazili na ochotnou (jak jinak) Taiwanku a ta nám řekla, kde je ve městě hostel. Tak jsme tam šli a ubytovali se v typickém taiwanském pidi hotýlku.
Ráno jsme se vzbudili do pravého nedělního trhu. Po celé ulici, ve které se naházel náš hotel, proudily stovky lidí a tlačili se u spousty stánků se všemi možnými i nemožnými pochutinami. Na naše scvrklé žaludky to byl docela šok a tak jsme si koupili „jen“ asi 2 kila melounu (méně nám nechtěli prodat). Jedl jsem to v podstatě celé dopoledne (A neptejte se mě, co jsem dělal celé odpoledne :) ). Sanxia není slavná kvůli porcelánu a hrnčířství, ale kvůli velkému chrámu a historické uličky u něj. I když to bylo v taiwanském turisticky komerčním stylu, tak se nám to líbilo. V uličce byla spousta obchůdku se vším možným. Takže jsme (jsem:) ) ochutnával a popíjel různé specialitky. V jednom obchůdku jsme si i vyzkoušeli Kaligrafii. Po obědě jsme se svezli zpátky do Yingge, kde jsme se ještě vydali taky do „slavné“ historické uličky. Bylo to docela podobné, akorát tady se to samozřejmě vše točilo kolem porcelánu. Při procházení jsme narazili i na jednu takovou menší vázičku. Někde u konce celé uličky jsme narazili na spoustu hrnčířských kruhů, kde si malé děti zkoušeli, jak modelovat různé předměty. No a jak jsme se tak koukali, tak se nás usměvaví Taiwanci ujali a posadili nás mezi ty malé děti a my jsme si také mohli zkoušet. Bylo to super, ale já jsem zjistil, že na rozdíl od Ester na to vůbec nemám talent :) Strávili jsme tam asi hodinu a toto jsou naše výtvory: Poté jsme se vrátili na železniční stanici a chytili nejbližší vlak nazpět do taipei. Na kampus jsme dorazili už za tmy.

Byl to super výlet a ostatní, kteří s námi odmítli jít kvůli mid-term testům mohli jen litovat. Hm, mid-term testům? Já jsem samozřejmě nebyl výjimka a v úterý a ve středu jsem absolvoval testy z obchodního práva a investic. Myslím si, že i přes moji rychlo přípravu dopadli dobře :)

Další věc, kterou nyní na Taiwanu řeším, je brigáda. Nebo jakákoliv práce. Chci si najít v podstatě cokoliv, co by mě přineslo jakýkoliv peníz do kapsy. Není to ale bohužel vůbec tak snadné, jak by se to mohlo zdát. Zkoušel jsem se nabídnout kdekoli, co mě přišlo pod ruku a zatím pořád bez úspěchu. Někde jim vadí, že angličtina není můj rodilý jazyk, a když už to někde není problém, tak jim zase vadí, že jsem student. Protože na můj typ víza tu oficiálně nesmím pracovat, tak se mě bojí vzít. Ach jo, nyní to ale zkouším ještě intensivněji, tak snad se na mě někde už usměje štěstí.

Minulý víkend, pro změnu pršelo, tak jsem se vypravil s Ester a Suzanne (Německo) do Taipei Fine Arts muzea. Je to největší muzeum moderního umění v celé Asii. Po zaplacení předraženého vstupného jsme si prohlédli 4 patra plné různých výtvorů. Obrazů zejména. Jak to tak u moderního umění bývá, tak nás sem tam docela šokovalo. Někdy jsme zase byli překvapeni tím, co někdo nazývá umění. Na druhou stranu tam byla také spousta pěkných věcí. Shrnuto podrženo, na deštivé dopoledne dobrý program. Jak jsme vyšli z muzea, tak už moc nepršelo, tak jsme se rozhodli, že se zajedeme podívat na Bali. Ne, to(zatím :) ) není to indonéské Bali, na které určitě všichni myslíte. Kousek nad Taipei, na druhém břehu řeky než je Danshui se nachází část města, která se jmenuje také Bali. Takže my jsme po příjezdu do Danshui nasedli na trajekt a svezli jsme se na druhý břeh. Byl odliv a tak to tam vypadalo takto: I když trošku poprchalo, tak nás to neodradilo od půjčení kol a otestování místních cyklostezek. Já jsem neodolal rozhodl jsem se vyzkoušet kolo ve stylu „alá Taiwan“. I s opěrátkem. Řeknu vám, poprvé a naposled. Po hodinové projížďce jsem byl tak zničený jak dlouho ne. I když byla zima tak jsem byl uřícený a udýchaný. Při jízdě jsem si připadal jako nějaká fretka, do které někdo probíjí elektřinu. Místy jsem měl problém udržet se holkám, které si zkušeně půjčili kola klasická. Jak jsem již zmínil, kola jsme si půjčili na hodinu a projeli jsme si zhruba 15km pobřeží. Špatné počasí mělo tu výhodu, že tam nebylo moc lidí. Dostali jsme se i na pláž, kde jsme se šli projít a připadali jsme si jako na konci světa i když to bylo vlastně ještě pořád v Taipei. Při návratu k půjčovně jsme zjistili, že v této části města se páníčkové asi rádi předvádějí se svými pejsky. Obdivovali jsme typicky taiwanské oblečky na všemožných pejscích. Bylo mi jich i líto. Šatičky, kalhoty, košile trička, kloboučky. Ano, tak tady chodí vystrojení psi. Tento patří ještě k těm méně oblečeným:Boty jsou samozřejmě také samozřejmostí. Po projití místního marketu (tzn.: najezení), jsme se trajektem vrátili do Danshui k metru. I přes horší počasí to byl super den.

Na závěr bych se s vámi chtěl ještě podělit o jednu věc. Na konci května se na Taiwanu koná 3denní Dragon boat festival. Festival tradičních dračích lodí. Je to prý obrovská sláva. Je zde i kvůli tomu statní svátek. Celá akce vypadá tak, že se na břehu řeky v Taipei sejdou desetitisíce lidí a budou fandit svým favoritům. Slyšel jsem, že vlastně každý větší podnik, škola, universita má svou vlastní loď. No a Centrum čínského jazyka, to je to kde mám každý den hodiny čínštiny, posílá do boje také jednu loď. A já jsem na ní :) Od tohoto víkendu nás čekají tréninky 4x týdně, abychom byli co nejlépe připraveni. Je to opravdu hodně, ale zatím to vypadá, že to bude stát rozhodně zato. Jsou to dračí lodě, to znamená velké lodě. Naše loď má 18 členů. Z toho jednoho bubeníka, jednoho kormidelníka a jednoho, který bude strhávat vlajku. Závody dračích lodí se totiž nejezdí na projetí cílem, ale vítězem je ten, kdo se po 500m trati jako první zmocní zavěšené vlajky. Ten kdo strhává vlajku, si po přiblížení k ní vyleze na hlavu draka, která je na přídi každé lodě a sedíc na drakovi strhne vlajku. A já budu ten, kdo bude strhávat vlajku :) Takže se už strašně těším a od pondělí mě začíná měsíc, ve kterém se všechno bude točit zejména kolem dračích lodí :)

To je pro dnešek všechno a ještě vás chci upozornit, že brzy sem začnu vkládat články z mého lednového cestovaní po Thajsku, Laosu a Kambodži. Takže pokud vás to zajímá, určitě sem v následujících dnech zavítejte.

Tak ahooooj! Mějte se všichni moc pěkně, a pokud byste někdo měli dlouhou chvíli, tak mě napište, jak se máte a tak různě.

PS: Tento pátek časně ráno vyjíždím na 3 denní výlet na skútrech po severovýchodním pobřeží Taiwanu, takže příští týden bude opravdu hodně článků :)