Na skútru půjčeném od mého spolubydlícího jsem s Ester podnikl úžasný výlet po SV pobřeží Taiwanu. Původně jsme měli mít motorku půjčeno na celé tři dny. Ve čtvrtek večer mě ale spolubydlící oznámil, že v pátek v noci bude motorku potřebovat, aby se dostal do Karaoke. Tak jsme na poslední chvíli museli změnit plán, ale to nebyl až tak velký problém. Prostě jsme se v ptek večer vrátili přespat do Taipei. Během tří dní jsme najeli 350km po SV a S Taiwanu. Nakonec jsme na motorce projeli trasu, kterou můžete vidět na následující mapce:
V pátek jsme první část trasy jeli společně s dalšími Exchange studenty. Původně jsme měli jet společně až do soutězky Taroko, ale nakonec jsme se rozhodli jet na severní pobřeží z důvodu, že v Taroku jsem byl již 2x. 
Takže v pátek jsme vyjeli z Taipei po silnici číslo 9. Projížděli jsme mezi čajovými políčky a poté jsme se rozhodli vrátit se trošku zpátky a sjeli jsme zhruba 20km na jih od Taipei do městečka Wulai. Wulai je městečko plné termálních pramenů, výborných restaurací a všechno je to v nezaměnitelném taiwanském turistickém stylu. My jsme měli snad jediné štěstí, že jsme tam byli již v pátek, protože o víkendu to musí být úplný blázinec. Dal jsem si něco ostřejšího na úvod:
Pak jsem ochutnal smaženou houbu i další spoustu věcí. Ta houba byla smažená v takovém peprném těstíčku a těsně předtím než mě ji podal do ruky, tak ji i pocukroval. Hm lahůdka :). Po zhruba půl hodině v tomto prťavém městečku jsme se vydali dalších pár kilometrů na jih, kde se nachází krásný 80m vodopád. 
Nad vodopádem je lanovka, která vyváží turisty do zábavního parku nad ním. Jelikož jsme měli v pátek hodně času, tak jsme se tam rozhodli jít. Na první pohled všechno vypadalo docela použitě a staře, ale po projití většiny atrakcí jsme se přeci jen vyblbli na takových dřevěných prolézačkách v džungli. Prošli jsme si pěšinku v ještě hlubším lese. Poté se Ester projela na obří pandě. To mě opravdu nezlákalo :) A na závěr jsme si zastříleli z luku.
Na to že ten park byl z 80% kýč, tak jsme si těch 20% myslím docela dost užili :). Vrátili jsme se zpátky lanovkou a už jsme frčeli zpátky do Taipei. Abychom nejeli stejnou cestou, tak jsme si to zkrátili přes malinké silničky na Maokongu. To je ta hora plná čajových plantaží, kterou máme za kampusem. Pozorovali jsme nádhernou Taipei a pak jsme jen sjeli dolů přímo k bráně do kampusu. Navečeřet jsme se šli do parku a poté jsme na ulici spatřili stovky až tisíce lidí pochodujících po silnicích. Přišli blíž a viděli jsme nekonečný dav lidí, kteří něco oslavovali. Bylo první května, ale se svátkem práce to nemělo nic společného. Byly to narozeniny jedno z mnoha místních bohů. Po silnicích pochodovali velcí draci, obři, všemožná vozítka, hrála hudba, zpívalo se atd. 
Stáli jsme u silnice asi půl hodiny a průvod pořád nekončil. Tak jsme se rozhodli jít na koleje a nabírat síly na zítřek.V sobotu ráno jsme se vzbudili do překrásného slunečného, 30°C dne. Posnídali jsme vajíčkovou rolku, a už jsme uháněli přes Maokong na silnici č. 9. Z Maokongu jsme zase viděli celou Taipei, bylo to ještě krásnější než včera.
Jakmile jsme byli na silnici č. 9, tak jsme se rozhodli moc nezastavovat a jeli jsme v podstatě až k tichému oceánu na východním pobřeží. Toto byl stejný úsek cesty, kterým jsem jel autem před pár měsíci s mými rodiči. Po stráních byla vidět čajová polička a okolo silnice se tyčili vysoké hory, které Ester nazvala, že vypadají jako brokolice. A při větší dávce fantazie opravdu vypadali :) Za městečkem Pinglin se velmi rychle zatáhlo a my jsme se už psychicky připravovali na déšť. Naštěstí na nás nespadla ani kapička, ale jeli jsme tento úsek po mokré silnici. Měli jsme velké štěstí. Poté co jsme sjeli z hor do pobřežní nížiny, tak jsme se vydali do leva. Na sever. Tedy cestou, kudy jsem ještě nejel. Projeli jsme městečkem Toucheng, kde nebylo vůbec nic. Musím říct, že celé dnešní odpoledne nepršelo, i když to pořád vypadalo, že každou chvíli začne. Ale bohužel jsme ale ani neviděli sluníčko. A docela se i ochladilo. Počasí člověk neporučí. Za Toucheng jsme projeli kolem přístavu a za ním jsme objevili to, o čem jsem již hodně slyšel. O surfařské pláži. 
I přes horší počasí tady surfovala spousta lidí, radši jsem si ani nepředstavoval, jak by to vypadalo za pěkného dne. Většina lidí byli tak mírně pokročilí. Původně jsem si chtěl zajezdit, protože vlny byly opravdu pěkné, ale nakonec horší počasí mě přesvědčilo, že dneska by to nebylo nic extra. Pokračovali jsme dál na sever. Na oběd jsme se zastavili v jedné restauraci, kde jsme si dali rybu, o které jsme od pátečního rána snily :) Byla vynikající! A pokračovali jsme dál, projeli jsme městečkem Daxi, kde se nachází další populární surfařský spot, Honeymoon bay. Ani zde jsem do vody nevlezl. Pár kilometrů za Daxi jsme konečně přijeli do dalšího malého městečka, do Dali. V LP píší, že v místním překrásném (a obrovském!) ubytovávají poutníky.
V chrámu jsme ještě nespali, tak jsme si po prohlídce domluvili přespání. Dostali jsme čistou místnost plnou postelí. Ale moc se nám to líbilo. Toto byl náš výhled: 
V dálce v oceánu je vidět Želví ostrov... Správce nám ukázal i sprchy a záchody, které byly v chrámu docela pěkně zamaskované hned za oltářem :). Večer jsme se vrátili na večeři do Daxi, kde jsme si procházeli přístav a noční rybí market! 
Ufff a já jsem si vždycky myslel, že mám odolný žaludek. Ale byla tam taková směsice vůní ryb, vnitřností a bůhví čeho ještě, že i já jsem se těšil na doušek čerstvého vzduchu na konci přístavního mola. Natož Ester! Jako dojížďáka jsem si koupil ještě knedlíčky ve Family Mart a před 8 hodinou jsme se vrátili do chrámu.Ráno jsme vstali po 7 hodině, byli jsme krásně vyspaní, nocování v chrámech můžu jen doporučit! I když se za ubytování neplatí, tak jsme každý darovali správci 200NTD. Protože se o nás vážně pěkně starali a měli jsme všechno, co jsme potřebovali. Správce si peníze samozřejmě nenechal pro sebe a daroval je bohu :). Ráno bylo škaredě, po snídani začalo i malinko pršet. Jakmile jsme vyjeli, tak se déšť zintensivnil a my jsme se asi po 3 kilometrech schovali na jednom odpočívadle. Tam jsme strávili asi hodinu. Leželi jsme na zemi na pláštěnce a četli jsme si. Po hodině, jak jsme moc a moc doufali, opravdu přestalo pršet. Hned jsme naskočili na skútr a pokračovali jsme dále po pobřeží. Cesta to byla úžasná. Po pravé ruce oceán a po levé krásné kopce. A navíc počasí se každou minutou zlepšovalo a my jsme jen čekali, až vysvitne sluníčko :) Asi po 20km jsme dorazili k městečku Fulong.
Poctiví čtenáři si jistě pamatují, že jsem tady již jednou byl :) Ano, někdy v září, jsem sem zajel s Ester a se Sebastianem. Takže jsme si prohlédli starou známou pláž. Ani zde jsem nesurfoval, protože nás čekala ještě docela dlouhá cesta. Po městečku Fulong se už opravdu udělal krásný den. 
Sluníčko pomalu a jistě začínalo pražit tak, že se to již nedalo skoro vydržet. Oceán byl snad ještě azurovější a kopce zelenější. Zastavili jsme se v jednom útulném městečku, kde jsme obdivovali školku nahoře na útesu. 
Pokračovali jsme dál. Bylo opravdu božsky:
V této části pobřeží se začali objevovat překrásné skalní útvary vytvořené působením moře a větru. U pár z nich jsme zastavili a prošli jsme se po pobřeží. Bylo to vážně velmi zajímavé. Pokračovali jsme ale dál. Odbočili jsme od pobřeží a začali jsme stoupat k vesničkám Jiufen a Jinguashi. 
Stoupání to bylo velmi náročné :) Po cestě jsme se zastavili u překrásného zlatého vodopádu. Zlatý vodopád je to proto, že okolní kopce jsou plné štol, ve kterých se dříve těžilo zlato. A podle nějaké legendy je zlato i potůčku, který tvoří tento vodopád. A jak nám svítilo slunko, tak to vypadalo opravdu skoro jako zlaté :) 
Vesničkou Jinguashi jsme jenom projeli a zastavili jsme se až v Jiufen. S Ester jsme se procházeli po stejných uličkách jako před 2mi měsíci s rodiči. S tím rozdílem, že nyní bylo krásné počasí- tudíž přeturistováno! V malých starých uličkách se pomalu nedalo ani pohybovat a já jsem byl moc rád, až jsme z nich vylezli na druhém konci ven. Když jsme se dostali o trošku výše, tak celé městečko vypadalo hnedka lépe: 
Taiwanci totiž nechodí moc do kopce a nechodí daleko od autobusů :) Už nás začínal trošku tlačit čas, tak jsme pokračovali dále po pobřeží. Projeli jsme městem Keelung, za kterým jsme si prohlédli i druhou jadernou elektrárnu na Taiwanu (ta první je v Kentingu). Někdy okolo páté hodiny odpoledne, když jsme míjeli asi pátou pláž, tak jsem již neodolal. Celé odpoledne bylo strašné vedro a tak jsem se rozhodl vykoupat. Oceán byl docela studený, ale ledové osvěžení mě přišlo více než vhod. Ani tady jsem nesurfoval. Nejenom kvůli času, ale také kvůli tomu, že tu nebyla žádná půjčovna prken. Místní nechtěli, ať jim tady turisté zabírají místo na vlnách. Takže na vlnách byl pár místní, kteří si to docela dávali. Záviděl jsem. Jakmile jsme opustili pláž, tak jsme po dalších pár kilometrech narazili na další taiwanskou atrakci. Na jedné z pláží bylo poměrně větrno a tak se tam pouštěli draci. A ne pár! 
Desítky možná i stovky draků se třepetaly ve vzduchu. Všude v okolí byly trhovci, kteří prodávali draky všemožných tvarů a velikostí. Ester samozřejmě neodolala a koupila si svého draka :) A tak jsme pouštěli draka :) Byli jsme mezi desítkami malých dětí a vůbec nám to nepřišlo zvláštní, ostatně už tady máme takové zkušenosti, že (viz. Hrnčířství :)). Slunce už ale bylo nebezpečně nízko a nás ještě čekal přejezd Yamingshanu do Taipei. Stáhli jsme draka a vydali se na posledních pár kilometrů naší víkendové túry po severu ostrova. V Yamingshanu nás zaujalo překrásné pole nějakých květin a termální potůčky, v kterých proudila asi 60°C voda jakoby nic. Do Taipei jsme doráželi už za tmy U Shilinu(night market) jsme si dali po dlouhé době trošku západnější jídlo (zapékané těstoviny se sýrem), nabrali síly na přejezd Taipei a okolo 8hodiny večerní jsme dorazili domů. Teda do kampusu. :)V pondělí jsem se zase začal věnovat povinnostem. Naučil jsem se další dávku čínských znaků a šel si napsat test. Ale to zajímavější se událo potom. Šel jsem na můj první trénink dračích lodí! A musím říct, že mě to vážně baví! :) Bylo nás 18 a po naučení základní pravidel, jsme se i projeli po řece. Základní pravidla jsou, jak nastupovat a vystupovat. Nemyslete si, ale dostat 18 lidí na docela malou loď vyžaduje trošku systému :) Na konci tréninku jsme si i vyzkoušeli závodní trať. To znamená 500m. To, že je nás na lodi 18, vůbec neznamená, že to není makačka. Právě naopak, je strašně těžké zkoordinovat pohyby, tak abychom jeli jako jeden muž. A já jsem byl po těch 500m úplně zničenej. Uff ještě teď cítím ruce a záda. Máme před sebou ještě hodně práce :) Ale je to vážně sranda. Tréninky mám: pondělí a čtvrtek 15:00-18:00, sobota a neděle 10:00am-12:00.
Tak to je ode mě nyní vše a zanedlouho ahoj!
Žádné komentáře:
Okomentovat