Štědrý večer a poslední hodina tenisu

Jak jsem napsal v posledním článku, tak Štědrý den jsem strávil s kamarády v bytě u Kristýny. Pro ty z vás, kteří neví, kdo to je, tak to je ta holka, kterou jsem poznal přes CouchSurfing v Kaoshiongu. Poté se přestěhovala za svým Italským přítelem Alessandrem do Taipei. No a párkrát do měsíce jsme s nimi vždycky zašli na večeři nebo na nějaký kratší výlet. Jejich byt se nachází asi 5 minut chůze od Taipei 101. Je to snad nejlepší lokalita v celém městě. Obsazení naší Vánoční párty jsem napsal v posledním článku. Všechno zůstalo při starém. Až na 2 změny. Matt si s sebou vzal taiwanskou kamarádku, takže nás tam bylo 10. A o druhé změně napíši později :)
Poté, co jsme se stavili v Taipei 101, aby opozdilci dokoupili své dárky, tak jsem něco málo po 7. hodině večer zazvonili na Kristýnu. Po vstupu do bytu. Nevěřil jsem svým očím. Všechno bylo překrásně vyzdobené vánočními motivy. Stůl byl překrásně prostřený, po zdech vysely vánoční řetězy, všude byli baňky a svíčky. Celý byt voněl skořicí a vonnými tyčinkami. Bylo vidět, že si na tom dali opravdu záležet. Akorát cukroví tomu scházelo :). Všichni jsme byli slušně oblečení, protože nás o to Kristýna požádala. Prvně jsme se tomu smáli, ale nakonec jsme si vůbec nestěžovali, protože také díky tomu byl celý večer takový speciální, takový vánoční :). Měli už pro nás připravené pravé italské těstoviny s vynikající omáčkou. Hnedka jsme se na to vrhli, protože další kuchař v pořadí potřeboval hrnce, kterých bylo v malé kuchyňce nedostatek. Další kuchař jsem byl já :)! Během půl hodinky jsem připravil moji specialitku, kuře s ananasem a kečupem. Všem to moc chutnalo i přesto, že to bylo opravdu dost sladké. No a během večera jsme se postupně všichni protočili v kuchyňce a každý uvařil nějakou dobrotu. Měli jsme ještě čínské nudle se zeleninou, švédské masové koule s hořčicí. Smažili jsme i pistácie a na závěr jsme spořádali i dva obrovské dorty :). S malým zpožděním asi okolo 8. hodiny dorazila také Yuko. Taiwanka, taky z CS a také z Kaoshiongu. Dorazila i se svým přítelem. No a tipněte si, kdo byl její přítel! Svět je opravdu malý, ano byl to Čech! Pavel z Prahy, který studuje v Kaoshiongu matematiku prvním rokem. Pavel je opravdu sympaťák a jsem rád, že jsem tady potkal dalšího Čecha.
A co dárečky? Jak jsem již říkal, tak každý donesl jeden dáreček. S tím, že nebyl pro nikoho konkrétního a že se dárečky přidělí ve velké vánoční hře. Nikdy jsem nic takového nehrál, ale líbilo se mi to. Pravidla tady vysvětlovat nebudu, ale byla to opravdu sranda. Na mě nakonec připadl chladící gel na nohy. Myslím, že se mě to při cestování bude docela hodit a navíc jsem měl hnedka další den to vyzkoušet. Dva z mých tří spolubydlících totiž běželi v sobotu Taipei maraton. Oba dva ho běželi poprvé v životě a celý tento týden jsou opravdu zničení. Ze začátku nebyli schopní ani chodit, ale nyní je to už lepší. No a tak jsem jim ten můj gel hnedka půjčil. Jen tak mimochodem jeden maraton zaběhl za 4:30 a druhý za 4:45. Ale zpět ke Štědrému dnu. Během celého večera jsme měli puštěné koledy a popíjeli jsme víno. My jsme jim s Pavlem pustili i nějaké české koledy. Alessandro, mimochodem opravdu velmi dobrý hudebník, nám zahrál pár písniček na saxofon. Abych to shrnul, tak se nám to všem opravdu moc líbilo. Domů jsme se vrátili až ve 3 hodiny ráno. Byl to můj první Štědrý den mimo domov. Původně jsem si myslel, že to nebude nic speciálního vánočního, ale nakonec jsme si i tady na druhé straně světa s mými kamarády udělal opravdu krásný štědrý večer.
25. Prosince jsem se vzbudil už v 10 hodin ráno. Čekala mě totiž poslední hodina tenisu (příští týden odpadá). Hodiny Tenisu s mými taiwanskými kamarády mě začali opravdu velmi bavit a každý týden jsem se na ně těšil. No, a když jsem jim řekl, že bych si chtěl udělat fotku na památku, protože to je moje poslední hodina s nimi, tak z toho byli všichni takoví smutní. Ale všichni mě popřáli hodně štěstí na cestování a domluvili jsme se, že si určitě musíme jít zahrát i příští semestr. Dneska večer jdu na večeři. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního, kdyby to nebylo s Ester a s jejími rodiči. Ano, včera za Ester přiletěli rodiče z Itálie a na Taiwanu stráví týden. A dneska večer pozvali mě s Oxanou do restaurace na večeři. Jsem opravdu zvědavý, jaké to bude.
Tak to je ode mě tentokrát vše.
Doufám, že jste všichni prožili krásné Vánoce!

Veselé Vánoce!!!

Ahoj tak jsem se vzbudil do dalšího rána, na kalendáři mám 24. Prosince, ano, je Štědrý den! Ale vůbec mě to tak vlastně ani nepřipadá. Na Taiwanu se totiž Vánoce neslaví. Je zde poměrně teplo, nikde nejsou vidět ozdobené vánoční stromečky (kromě kýčovitých západních obchodů). Žádná šílená nákupní horečka a televizní program v televizi plný pohádek. Necítím tu vůni právě upečeného cukroví a ani jsem včera, 23. Prosince nezápasil s kaprem, jak je u nás doma zvykem. Největší rozdíl je ale v lidech. Místní chodí do práce, do školy a nikdo nikomu nepopřeje pěkné Vánoce (proč taky, že?) Samozřejmě je zde pár výjimek. Studenti, kteří studovali v Evropě nebo v Americe, tak mají představu, co pro nás Vánoce znamenají a tak nám, studentům ze zahraničí sem tam i popřejí. Od nějakých kamarádů jsem v mých posledních třídách dostal a nějakou tu drobnůstku nebo čokoládku. Udělalo mě to radost.

Je to poprvé v životě, co neslavím Vánoce doma s rodinou. Zatím jsme byli vždycky všichni spolu. Letos to bohužel nešlo. Jedinou výhodou pro mě je, že se tady Vánoce moc neslaví, tak mě ani vlastně nemůže být tak moc smutno, jak by mě bylo, kdyby i zde byl každý s rodinou. Jediné co mě tu připomíná Vánoce je kalendář, ne atmosféra.

No a co dneska plánuji? Nejdříve zajdu do školy a zeptám se na výsledek mého pondělního testu. Jo, jdu na štědrý den do školy :/. Poté se pokusím sehnat zbytek dárečků, které ještě nemám. Ano, i když se tu Vánoce neslaví, tak my si je oslavíme! Kristýna (z Kaoshiongu) nás pozvala na vánoční oslavu k sobě do apartmánu blízko Taipei 101. Bude nás tam celkem devět. Každý má za úkol připravit nějaký tradiční pokrm své země. Dohromady jsme z pěti různých států a tak to bude určitě velmi pestré. Navíc Kristýna je super a údajně sehnala také Vánoční stromeček! Na oslavu se připravovala strašně dlouho a tak si myslím, že to bude super. A kdo tam všechno bude? Ester, Olof a jeho Taiwanská holka, Matt (Američan- mám s ním pár předmětů), Kristýna a její italský přítel, A Yuko s klukem(Taiwanka s američanem, Kaoshioung). Už se těším. Však zítra vám zde o tom napíši.

Tak já Vám všem z Taiwanu přeji Krásné prožití Vánočních svátků! A přeji Vám hlavně hodně zdravíčka, to je to nejdůležitější.

Šťastné a veselé i odsud, z Taiwanu!
Jirka

Ps: Pod tímto článkem se nachazí další nový (napsal jsem dnes 2) - jen tak aby jste je nepřehlédli :)
Ahoooj!

Soutěska Taroko!

Tak co, líbí se vám fotky ze soutěsky Taroko?:) Nemusíte se obávat, na blog jsem nezapomněl a tak zde ve stručnosti napíši, jaký byl náš víkendový výlet. Ale ještě než začnu: Víte, že já už tu mám Vánoce a vy je budete mít asi až tak za 6hodin :)
Ale pojďme k výletu. Sraz jsme měli v sobotu ráno v 7:30 dole v Kampusu. Celá akce byla organizována studentskými ambasadory. To je skupina studentů, kteří se snaží mezinárodním studentům, co nejvíce zpříjemnit pobyt na Taiwanu :) Výletu se zúčastnilo zhruba 60 mezinárodních studentů a 30(!!!) ambasadorů. Destinace: Soutěska Taroko, Taiwanský národní park. Při cestě tam: zastávka ve vesničce Ilan. Při cestě nazpátek: cyklistická vyjížďka podél Pacifiku. Zhruba po necelých dvou hodinách jízdy z Taipei jsme zastavili ve vesničce Ilan, tradičním typickém městečku. Bylo nám ukázáno, a poté jsme si mohli také prakticky vyzkoušet, jak si obyvatelé na Taiwanu dříve vařili jídla. Myslím, že na fotkách je to krásně zobrazené. Po postavení pyramidy z kamenů jsme uvnitř rozdělali oheň a zhruba hodinu žhavili kameny. Až jsme se rozhodli, že to stačí, tak jsme odklopili vršek pyramidy a naládovali ji plnou bramborami a kukuřicí. Oboje bylo pečlivě zabalené alobalu. Pyramidu jsme zbourali, tak aby strava byla v co největším kontaktu s popelem a vřelými kameny. A celou tuto hromadu jsme ještě zasypaly hlínou, abychom zabránili případným plamenům a udrželi teplo uvnitř. No a po 45 minutách jsme vyhrabali vynikající brambory a kukuřičné lusky. Vlastně to nebylo nic speciálního, ale byla to sranda, dost jsme si to užili. Během čekání jsme si nejprve mohli projít vesničku, kde nás nejvíce zaujali stovky ryb v pidi rybníčku a chrochtající prasata v chlívku opodál. Měli jsme zde také tradiční oběd (jídlo z ohně jsme si vzali s sebou jen jako svačinu do autobusu). Byl vynikající, spousty plných talířů plných nejrůznějších druhů masa, zeleniny a všeho podobného. Po hromadné fotce jsme naskočili do autobusu a pokračovali do soutěsky. Jakmile jsme dorazili na východní pobřeží, tak jsme všichni přestali sledovat Jamese Bonda na DVD a kochali jsme se výhledem z okna. Jeli jsme asi po nejkrásnější silnici na Taiwanu. Po levé straně jsme měli tichý oceán a napravo se tyčily vysoké hory. A my jsme jeli po úbočí po vysekané silničce. Místy jsme měli pod sebou i 200m útes, který končil kolmo v moři. Bylo to nádherné. Však mrkněte na fotku nahoře, je na ní krásně vidět jak se silnička táhne úbočím a je lemována stovkami tunelů a tunýlků. Odpoledne jsme dorazili na místo. Na sobotu jsme měli naplánovanou jednu asi hodinovou procházku soutěskou. A jak že to soutěska Taroko vlastně vypadá? Je to opravdu jedno z nejkrásnějších míst na celém ostrově. Podél řeky se tyčí obrovské, mohutné skály které začínají vlastně kousek od oceánu a táhnou se až do výšky téměř 3000m. Řeka se kroutí touto soutěskou a místy je vzdálenost mezi i 500m vysokými stěnami jen 10m (!). Je těžké to popsat, ale je to jedno z těch míst, kde si člověk místy připadá straně prťavý. Po procházce jsme nasedli zpátky do busu a ten nás zavezl ještě o kousek výš, kde jsme se ubytovali v jednom hostelu. Po večeři (opět tradiční- tentokráte od původních obyvatel Taiwanu) jsme se sešli venku na představení. Místní kmen původních obyvatel pro nás měl připravené ukázky svojí kultury. Jednalo se o různé tance a písně. Všimněte si, že i když byla docela zima, tak že děti z kmene jsou bosé. Bylo to zajímavé. Mojí činštinou jsem si aji popovídal s dětmi, které byly hafo sympaťáci. Později jsem zjistil, že jejich angličtina byla mnohem lepší než moje čínština :) Po zhruba hodinovém vystoupení dostali možnost také dobrovolníci z řad studentů. Kamarádka z Maršálových ostrovů zatančila pro změnu něco jiného. Moc se to líbilo, sklidila za to obrovský potlesk! A nebyli by to Taiwanci, kdyby se tam i nezpívalo. Tak jsme hráli na kytaru a zpívali. Bylo to fajn. Večer jsme si ještě povídali v hale a pak šli spát. Ráno jsme měli budíček v 6:30(!) a po snídani jsme se vydali na další túry soutěskou. Dohromady jsme absolvovali 3. Pokaždé nás autobus popovezl pár kilometrů dál, tak abychom si z celého národního parku odnesli to nejlepší. Na závěr jsme se prošli nádherným údolíčkem jednoho z přítoků hlavní řeky. Na oběd jsme měli pro změnu zase plné stoly kuchyně jednoho z místních kmenů původních obyvatel. Při jídle nám také zatančili nějaké tance a modlitby aby se jim dařilo na lovu a ženy porodili. Nebo tak něco. A na závěr našeho výletu jsme byli odvezeni na nedalekou pláž, kde jsme si pronajali kola a mohli jsme si užít asi nejkrásnější cyklostezky, jakou jsem kdy viděl. Táhla se sice asi jenom 15 kilometrů po pobřeží (no jo, Taiwan) ale i přesto stála za to! Na jedné straně nádherná pláž s velkými vlnami a na druhé straně již zmiňované pohoří. Navíc jsme měli štěstí na počasí. Bylo azurově modro a i teplota dosahovala určitě 25°C. Ráj :) . Já jsem si s Ester půjčil dvojkolo! Jeli jsme na tom oba dva poprvé v životě, ale opravdu jsme si to užili :). Dávali jsme si s ostatními závody, jedli zmrzlinu a potom jsem vlezl i po kolena do oceánu. Říkám po kolena, ale to, že mě potom spláchla jedna lehce větší vlna, si nechám pro sebe :) Po vyblbnutí jsme nasedli do busu směr Taipei, kam jsme dorazili po asi 4 hodinách.
Celá akce se mi moc líbila. I když Taiwanci někdy moc dbali na přílišné načasování (dá se říci až na minuty), tak jsme si to myslím všichni užili. Na takovém místě, jako je soutěska Taroko, a s tak skvělými lidmi okolo, to snad ani nemohlo být jinak.
Přeji Vám všem krásné prožití Vánočních svátků!

Výlet do soutěsky Taroko

Ahoj, tak jsem se včera šťasně vrátil do Taipei z víkendového putování. Bylo to vážně bomba. Článek napíši zítra nebo pozítří, protože dnes a zítra mám poslední testy ve škole, tak se chci pripravit. Fotografie jsou ale už nahrané v mém fotoalbu, tak se můžete mrknout...
Zatim cau!

Good bye večeře v restauraci WASABI

Dobré ráno. Mám tu sobotu, 7 hodin ráno Taiwanského času. Vyrážím na výlet, tentokráte poprvé organizovaný školou. Studentští ambasadoři připravili výlet asi pro 60 mezinárodních studentů do jednoho z Taiwanských národních parků. Do národního parku soutěsky Taroko. Je to v podstatě nejnavštěvovanější turistická destinace na celém ostrově. Já jsem tam ještě nebyl, protože jsem si to šetřil na tento víkend. No už se nemůžu dočkat. Vyjíždíme za půl hodiny a vracíme se v neděli večer.

A co jsem dělal poslední dny? Ve čtvrtek večer jsme měli rozlučkovou večeři se všemi Exchange studenty. Já jsem tady v podstatě jediný, kdo tu zůstává na celý rok (vyjma studentů z Japonska a z Koreje). Všichni ostatní tu studovali jenom jeden semestr. Večeře se konala v budově Taipei 101. Ve čtvrtém patře v japonské all-you-can-eat restauraci, která se jmenuje WASABI. Oh my god! To byl zase jednou super večer! Nejenom, že se nás tam sešlo opravdu hodně, něco přes 30 studentů, ale také jsme mohli jíst opět úplně všechno, co nás napadlo. Asi nemá cenu (opět) popisovat, co všechno jsme měli možnost jíst, ale jen tak namátkou. Nespočetně druhů sushi, saláty, všemožné mořské potvůrky, grilovanou prasečí kýtu(!), steaky, tradiční japonské polévky, desítky ovocných džusů, ovoce, ke všemu desítky omáček a dochucovadel. Samozřejmě, že neomezená zmrzlina s horkou čokoládou nebo marmeládou nemohla chybět :). Myslím, že jsme si to všichni opravdu užili, rozloučili jsme se. I když se spoustou lidí ještě uvidím, ať už tady v Taipei nebo při cestování, tak takhle pohromadě všichni už asi nikdy nebudeme. Ale jestli jsme se měli nějak rozloučit, tak restaurace WASABI byla správná volba.

Už musím jít pomalu na sraz, ale ještě bych chtěl všem, kteří se mě snažili pomoci s antimalariky, poděkovat. Všechno, co jsem se dozvěděl, jsem ještě jedenkrát prodiskutoval s doktorem a nakonec jsme se rozhodli, pro již zmíněný Doxycycline. Myslím, že by to mělo být v pořádku. Však uvidíme už za skoro 2 týdny! :)

Tak Vám přeji pěkný víkend a na začátku příštího týdne ahoj!

Pomožte prosím: Které antimalarikum na cestování?

Ahoj, všechny předměty se mě už opravdu chýlí ke konci a za chvíli začnu mít v hlavě opět jen cestování :) Vpodstatě poslední těžká zkouška mě čeká příští pondělí večer. Potom už napíši jen 10 stránek do Chinese business in global perspective a mám pro tento semestr padla :)
V dnešním krátkém příspěvku se s vámi chci podělit o dvě věci. Po velkém boji-po 2 hodinách povídání s paní v Thajské a kulturní kanceláři-jsem nakonec uspěl polovičně. Vízum mám, ale jen jednovstupné s tím, že se v Bangkoku pokusím získat nové jednovstupné vízum pro cestování v Laosu a Kambodži. No bude to ještě zajímavé...
Druhá věc je důležitější. Opravdu dnes nemám moc času a tak se to pokusím ztrátit. Tento pátek jsem objednaný do nemocnice s tím, že si nechám předepsat antimalarika. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl pro Doxycycline. Je to vlastne antibiotikum a mel bych to brat denne skoro 7 tydnu. Chci se na vás prostřednictvím mého blogu obrátit s žádostí o pomoc. Pokud je mezi vámi někdo, kdo má s antimalariky zkušenost, tak jestli by se se mnou nemohl spojit a pripadne poradit. Na internetu a od doktoru jsem uz slysel docela hodne, ale vim ze osobni zkusenost, hlavne s vedlejsimi efekty, je k nezaplaceni. Tak vas, prosim, jestli je mezi vami nekdo takovy, tak se se mnou do patku spojte.
Dekuji vam :)
To je pro dnesek vsechno, jeste jednou diky za pomoc a zase brzy ahoj!

Jak je to tu vlastně se studiem čínštiny?

Obdržel jsem jeden dotaz ohledně mého kurzu čínštiny. Když už jsem psal, tak jsem se rozhodl, že to zveřejním také zde. Takže pokud vás zajímají detaily, čtěte dále :)

Před odjezdem na Taiwan mi byla nabídnuta možnost studovat zde čínský jazyk. Byla to záležitost čistě dobrovolná a nejspíš za to nedostanu žádné kredity. Ale i přesto se mi to zdálo velmi atraktivní a tak jsem si začal zjišťovat, kolik mě to bude stát, případně, jestli by na to nešlo sehnat nějaké stipendium. V přihlášce na NCCU, která mě došla někdy v květnu nebo červnu, byla mimo jiné také žádost o stipendium na kurz čínštiny. Aby Vám to bylo jasné, tak já jsem byl rozhodnutý do čínštiny chodit i kdybych žádné stipendium neměl. A zhruba měsíc před odjezdem do Taipei, mi přišel e-mail s gratulací, že mě bylo přiděleno stipendium na podzimní semestr. Byl jsem šťastný, protože tříměsíční intenzivní (3hod denně/5 dní v týdnu) kurz čínského jazyka (mandarínštiny) je poměrně docela drahý. Platí se za něj téměř 20 000 Kč. Jak jsem ale během podzimu zjistil, většina ostatních Exchange studentů si zapsala kurz méně intenzivní (2hod 3x týdně). Ale já své volby nelituji. I když to bylo velmi časově náročné, tak jsem byl velmi spokojený. Intenzivní lekce v malé skupince s pár super lidmi z celého světa byly opravdu dost kvalitní a i naprostý začátečník se po třech měsících čínsky jakš-takš domluvil. Viz já. Dobře no, je to pořád více rukama nohama, ale v porovnání se studenty z méně intenzivních kurzů ty ruce a nohy používám daleko méně.

Další rozdíl oproti drtivé většině ostatních studentů je ten, že jsem měl stipendium na podzimní semestr potvrzené předem (email v srpnu). Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsem měl jako jeden z mála ten intenzivní kurz, ale pravda je taková, že všichni ostatní za svoji čínštinu museli po příjezdu zaplatit! Probíhalo to tak, že na začátku září zaplatili zhruba 10 000kč, to je cena za méně intenzivní kurz. Během semestru se museli snažit získat minimálně 80% bodů, což je hranice pro navrácení stipendia. A ti kteří hranici překonali, dostali své peníze dodatečně nazpátek. Co jsem slyšel, tak si myslím, že všichni Exchange studenti, kteří se na to vysloveně nevykašlali, tak měli přes 80%.

Tyto lekce čínštiny, na rozdíl od studia ekonomie, jsou zde rozděleny do tří semestrů. První je od začátku září do konce listopadu (již jsem absolvoval). Druhý je od začátku prosince do konce února (vynechávám). A poslední je od začátku března do konce května (na něj se teprve chystám).

Nemyslete si ale, že já jsem se mohl na nějaká procenta vykašlat. Bohužel ne. I když vlastně stipendium na podzimní trimestr jsem měl už v kapse, tak jsem pořád musel bojovat o stipendium na jarní semestr. Ano, píši na jarní, protože v zimním semestru (prosinec-únor) jsem se z důvodu zkoušek a cestování rozhodl přerušit studium mandarínštiny. Pro to, aby každý Exchange student obdržel stipendium na další trimestr je potřeba, mimo doporučení učitele, získat nad 80% bodů v trimestru předchozím. A pro mě předchozí trimestr je ten podzimní.

A jak na tom teda jsem? Podzimní trimestr jsem úspěšně ukončil se skóre nad 80% bodů a tak nejdůležitější podmínku pro získání stipendia na jarní trimestr mám splněnu. Nyní jen čekám na oficiální potvrzení mé žádosti. Ale mělo by to vyjít bez problému, nechce se mi totiž za studium mandarínštiny platit ten velký peníz. Rozumíte mi nebo jsem se do toho zamotal? Doufám, že je vám to jasné a pokud ne, tak se mě klidně ptejte. Rád vám odpovím.

Jinak se tady mám fajn, dokončuji spousty papírů do školy a pomalu se chystám na víkendový výlet do jednoho z nejkrásnějších míst na celém ostrově, do soutěsky Taroko. Ale o tom více příště :)
Tak ahooooooooooj!

Tradiční medicína

Je čtvrtek odpoledne a já odpočívám v mém pokoji po velmi náročném dnu. Včera večer, po mojí prezentaci, jsem si šel popovídat s Tomem. S Exchange studentem z Prahy z VSE. Vídáme se tu docela často, ale ještě jsme neměli čas si pořádně popovídat a tak jsme si to včera vynahradili. Na pokoj jsem přišel docela pozdě, ale ještě jsem se rozhodl, že napíši vánoční přáníčka. Takže do postele jsem šel opravdu dost pozdě. Ráno jsem na tenis došel celý rozlámaný, ale rychle jsem se probral. Byl nádherný den, na obloze ani mráček, přes 25 stupňů a sluníčko tak pálilo, že jsem se i trošku opálil. Po hodině tenisu jsem se Sebastianem domluvil, že si dáme ještě jeden match a tak jsem dnes hrál tenis více než 3 hodiny. Fotka boblíž Taipei 101:Po obědě jsem si zašel ještě zacvičit a pak jsem šel s Ester, která je teďka nemocná, k doktorovi. Ale ne k normálnímu. U něho už byla před pár dny a žádné zlepšení není vidět. No, a jelikož jsme na Taiwanu, tak by byl hřích nevyzkoušet tradiční medicínu, tak jsme zašli na jedno z mnoha míst, kde zdejší léčitelé léčí. Bylo to velmi zajímavé. Hned při vstupu jsme zavětřili tygří mast, která byla, jak jsme později zjistili, cítit úplně všude. V budově bylo jen pár lidí. Dvě paní byly masírovány a jeden pán si vybíral nějaké z tisíců bylinkových přípravků. Ester přišla na řadu hned a doktor (léčitel) jí po prohlídnutí předepsal nějaký ďábelský mix všemožných přípravků. Omlouvám se že nejsem přesnější, ale opravdu nevím, co to dostala. Mělo to hnědošedoubarvu. Navíc ji dal i nějaké tmavě zelené kapky, kdyby ji v krku bolelo opravdu hodně. Měli jste vidět, jak se na něj Ester zatvářila, když jí řekl, že to má požít.
Já jsem poté ještě zašel za univerzitním doktorem. Sháním totiž nějaké prášky (nebo cokoliv) proti malárii pro naše lednové cestování. Na trhu je jich totiž strašné množství a já bych se chtěl s nějakým odborníkem poradit, které jsou nejlepší. Všechny mají totiž nějaké vedlejší účinky a já bych chtěl vědět, co mám očekávat. Univerzitní doktor mě ale mnoho neporadil a poslal mě do nemocnice, do oddělení pro cestovatele. Půjdu tam zítra. Zítra také zároveň skočím do Thajské ekonomické a kulturní kanceláře v Taipei pro víza do Thajska. Snad se všechno podaří a bude o nějaké ty starosti méně.
Jinak nyní, i když mě vlastně pořádně finišuje zkouškové, si sem tam najdu čas, abych se ponořil do mého oblíbeného čtení:Dneska, za půl hodinky, jdu na divadelní představení univerzitního klubu. Představení je naštěstí v angličtině hraje v něm pár mých kamarádu. Už se těším a jsem zvědavý na moje první divadlo tady na Taiwanu!
Tak brzy zase ahoooj!

All-you-can-drink bar a česky mluvící Taiwanci

Tady, 160km od Čínského pobřeží, se začíná pomalu a jistě ochlazovat. Po dvou teplejších týdnech z konce listopadu chladnější počasí zase začíná klepat na dveře. Ale teploty ještě pořád neklesly pod 12°C, takže to ještě není takové jako v Česku. A jak se tady vlastně mám?

Tento víkend jsem byl opět v Taipei. Žádný výlet, žádné nové zážitky z cestování. Od výletu nás na poslední chvíli odradilo již zmíněné počasí a hlavně jsem se rozhodl, že dokončím všechno důležité do školy. I když to tak možná nevypadá, tak je to tady sem tam docela záběr. Tento týden mě čeká druhá část prezentace do Chinese Business in Global Perspective. Nyní je pondělí večer, a abych Vám řekl pravdu, tak ještě ani nevím, o čem budu mluvit (!). Na druhou stranu, už zítra mě čeká další prezentace do Human resource managementu a tu už mám dokončenou a jsem s ní více než spokojený. Také je to 50:50 :/ Hm… No ale nechme školu stranou. Chtěl bych vám říci něco o mém sobotním večeru. Domluvil s Taiwanskými kamarády, že zajdeme do jejich oblíbeného baru. Tak jsem v sobotu večer jel s Ester skoro až na druhou stranu Taipei, kde se bar nachází. Potkali jsme se tam asi z 10 Taiwanskými studenty, většina z nich chodí na stejnou školu jako já, na NCCU. Opravdu jsem se nemohl dočkat, protože jediné, co jsem o místě věděl, bylo, že je to ALL-YOU-CAN-DRINK. To znamená, že po zaplacení vstupného se zde celý večer může pít cokoliv bez omezení. Před vstupem do této hospůdky jsme si všichni oblékli bílé svršky a napochodovali jsme ke vchodu. Bílá trička jsou tady při vstupu téměř povinností, protože nositele opravňují ke slevě. Zaplatili jsme v přepočtu každý zhruba 250Kč a vstoupili jsme do ráje každého alkoholika. Na baru jsem objevil nápojový lístek plný koktejlů a různých šejků. Nabídka byla opravdu velká. Víno a pivo je samozřejmostí. Navíc barmani byli ochotní namíchat každému cokoliv i podle vlastní receptury.
Jsem si jistý, že v České republice by se podobný podnik jistě neuživil. Že Dave, Tome, Martine atd. :) Rozhodně ne při takové ceně vstupného. Ale tady na Taiwanu je to krapet jiné. Bylo zajímavé pozorovat Taiwance, jak se pomalu a jistě (to pomalu se jen tak říká- bylo to teda pěkně rychle)opíjejí. On je totiž docela rozdíl když někdo má skoro 190cm a 80kilo a průměrný Taiwanec třeba jen 165 a 60kilo. To opravdu do “stavu veselosti” stačí daleko méně. Nějací Taiwanci po dvou hodinkách spali spokojeně na sedačkách, ale někteří se kontrolovali a tak jsme si i pěkně popovídali. Musím říct, že to byl pěkný večer, ale bohužel si už nějak nepamatuju, kdy jsem se vrátil na kolej :p

Ještě se s Vámi chci podělit o jednu zajímavou věc, která mě dost překvapila. Asi 2 dny zpátky, dole u restaurací pod mojí kolejí, jsem stál ve frontě na moje oblíbené restované nudle s tofu a čili omáčkou. A jak tak hlady koukám na kuchaře, jak to tam kuchtí, tak slyším lámavou češtinou: „Ahoj, Jak se máš?“ „Ahoj, já se mám dobře. A ty?“ „Děkuji, já se mám taky dobře. Kolik ti je let?“ Nevěřil jsem vlastním uším! Kluk a holka (Taiwanci!) si povídali v češtině! Tak jsem přišel blíže a zeptal jsem se jich: „Vy mluvíte česky???“ A oni odpověděli „Ano“ No a tak jsme si chvilku povídali. Po chvilce jsme přešli na angličtinu, protože jejich čeština byla opravdu základní (ale byla!).Dozvěděl jsem se, že jedna česká doktorandka na NCCU učí češtinu. Wow! A že oni nejsou jediní, kdo do její třídy chodí. Prý mají 2 hodiny jeden krát týdně od září. Musím říct, že na to toho uměli docela hodně! No a tak jsme se spolu naobědvali a já oni se mě nadšeně vyptávali o naší zemi a o tom jak vyslovit Ř.

Jinak mě tento týden zabírá docela dost času sledovaní on-line přenosů :) A že se ptáte čeho? No jak jistě většina z vás ví, tak v ČR je tyto dny MS ve florbale. A když bohužel nemůžu být při tom, tak se aspon poctivě dívám na zápasy přes internet...Škoda, že to proti těm Švédům nevyšlo, chyběl kousek...:) Však jim to vrátíme ve finále! :)

Tak to je ode mě pro tentokrát všechno. Ještě bych možná mohl říct, že tady Mikuláš neexistuje a tak jsem tento rok konečně nedostal žádné uhlí))

Mějte se fajn! Ahoj!

NCCU Marathon

V nazvu tohoto clanku je sice Marathon, ale ve skutecnosti se jednalo o zavod dlouhy 6.6km. Na National Chengchi University se každý podzim koná velmi populární zavod. Letosni rocnik se uskutecnil toto pondeli dopoledne. Rano jsem sel se spolubydlicimi(2 z mych 3 spolubydlicich take bezeli) a s Olofem dolu ke sportovnimu hristi, kde mela cela akce zacit. Prisli jsme vcas a tak jsme se zaregistrovali a zacali jsme se protahovat. Schvalne, zkuste si tipnout kolik studentu by se takoveto akce zucastnilo v CR? A kolik tady, na Taiwanu? Pravdou je, ze vetsi motivaci nez zavod samotny pro zdejsi studenty byla loterie po jeho skonceni. V teto loterii totiz kazdy, kdo zavod dokonci, ma sanci zikat nejakou z velmi atraktivnich a hlavne pocetnych cen. O tom ale vice pozdeji. Tohoto zavodu se zucatnilo pres 1000 zavodniku!!! Od profesionalu az po naproste amatery, kteri si trat vlastne jenom prosli. Kdyz uz se cas chylil, ke startu, tak jsem si rikal, jestli jsem se i ja neprishlasil nekam, kam jsem nemel. Uz vic jak mesic jsem nesel behat a tak jsem vazne nevedel, co od zavodu cekat. V 10hodin se po vysvetleni trasy zavodu konala hromadna rozvicka! Nikdy jsem nic podobneho nevidel, to muze byt mozne jenom tady na Taiwanu :) Jedna zenska za rytmu hudby predvedla rozvicku jak ze zakladni skoly a vice jak tisicovka vsech zavodniku to po ni nadsene opakovalo. Jen ja jeste s par studenty ze zahranici jsme nevericne kroutili hlavami, co je vubec mozne :)Pred pul 11 bylo odstartovano. Bezeli jsme pres kampus nasi univerzity k rece. Podel reky jsme dobehli az k Taipeiske ZOO a pak nazpatek. Behem zavodu jsme na dvou nejvzdalenejsich mistech museli ziskat naramek-dukaz toho, ze jsme tama probehli. Do cile jsem dobehl totalne zniceny, ale velmi spokojeny... No a jak to vsechno dopadlo? Ja jsem nakonec dobehl na celkovem 27.miste. Muj cas byl 26:55. V me kategorii, studenti NCCU, jsem dobehl na 6. miste. Takze na me cekalo i podium a nejaka ta cena:) Vsichni zavodnici, co dobehli do 50. mista ziskali pekne univerzitni tricko a 6 nejlepsich v kazde kategorii dostalo jeste neco navic.Ja dostal jsem rucnik :/ Olof za pate misto ksiltovku. Mozna si reknete, ze to je nic moc, ale ony totiz lepsi ceny byly ukryty nekde jinde. Konkretne v loterii pro vsechny, kteri dobehli do cile. No a tak po dobehnuti vsech zavodniku jsme se vsichni usadili na fotbalo hriste a z podia pred telocvicnou probihalo losovani. A co jsme teda mohli vyhrat? Z tech vetsich cen to byly: ipody, notebooky, PlayStationy, 10x horské kolo a prvni cena byla obrovska plazmova televize. V loterii byla dalsi spousta drobnejsich cen. Nemohl jsem verit svym ocim, na co vsechno ma toto Univerzita penize. Ja pevne doufal, cekal jsem na "er bá" (28- moje cislo tiketu) ale bohuzel se na me stesti tentokrat neusmalo. Bylo vsak velmi zajimave sledovat nefalsovanou radost taiwanskych spoluzaku, kdyz vyhrali nejakou z vetsich cen.

Tak takove bylo moje pondelni odpoledne. Behem tohoto tydne jsem se pripravoval na moji pulhodinovou prezentaci do predmetu Chinese Business in Global perspective. Mel jsem to o rece Huai a problemech s ni spojenych. Dozvedel jsem se spoustu zajimavych veci a i vlastni prezentace snad nepatrila k tem nejhorsim...

Tak to je ode me vsechno a pristi clanek bude urcite drive nez za tyden! (tentokrat vazne :)) )
Tak ahoj!

Výlet po centrálním Taiwanu

Ahoooj! Tak jsem tady zase:) Tentokrat by jsem se s Vami rad podelil o moje zazitky z uzasneho vyletu, na ktery jsem se vas snazil navnadit mym poslednim kratouckym clankem. Jak jsem jiz psal, tak jsem nyni byl na cestach od brzkeho sobotniho rano az do pozdniho uterniho vecera. S Ester jsem behem techto dnu procestoval velkou cast centralniho Taiwanu. Premistovali jsme vlaky a autobusy, spali jsme v kempech a hostelech. Dopredu jsme nemeli skoro nic naplanovane, ale o to to bylo krasnejsi. Pocasi jako kdyby stalo pri nas po predchozich 2 chladnych a destivych tydnech se tu zase oteplilo az k 28 stupnum. Dneska uz to jsou 2 dny o toho, kdy jsme se vratili, ale ja jsem porad plny zazitku. Je toho tentokrate opravdu hodne co jsme zazili a videli, tak se radsi hned pustim do psani :)

Den první

V sobotu rano jsme na hlavnim nadrazi v Taipei nasedli do autobusu smer mestecko Puli. Po zhruba ctyrech hodinach cesty v obrovskych a pohodlnych sedackach jsme dorazili na misto. Tam jsme se okamzite prevlekli, protoze jsme na vylet vyrazili nabaleni do skaredeho a chladneho pocasi, ale jak jsem se jiz zminil, tak cely prodlouzeny vikend bylo nadherne a teplo. Puli je mensi mestecko ktere nas dostalo svou obycejnosti. Nevim jestli jsme byli jedini belosi v tomto meste, ale rozhodne jsme se tak citili.Kazdy na ulici se za nami otacel a spousta lidi si na nas ukazovala prstem. Z hlavni ulice jsme zabocili do takoveho mensiho marketu a tam bylo videt, jak taiwanci mimo vetsi mesta ziji. Starenky se zde snazili prodat zeleninu z vlastni zahradky hlasitym volanim okolo, deti si na zemi hrali s kousky cehosi, co vypadalo jako uvarene vajicko. Kazdy prodejce se snazil prodat svuj produkt za kazdou cenu. Vsude byla navic spousta lidi a mezi tim vsim se prosykali motorky a auta. Vsude byl docela chaos, ale pokazde kdy jsme se nekde zastavili, tak vsichni okolo zpozorneli a divali se se na kazdy nas bohyb a na kazdou nasi reakci. Kdyz jsme vlezli do nejakeho obchudku, tak majitel byl vzdycky stestim bez sebe. A to ze dvou duvodu. Zaprve zajiste ocekaval ze mame spoustu penez a ze je tam vsechny utratime (nastesti nevedeli, ze jsme chudi studenti:) ) A zadruhe to byla pro ne skvela reklama. "Kdyz cizinci prijdou blize k memu stanku, tak to znamena, ze jsem neco extra. I vy ostatni, pojdte se take podivat!", takhle urcite uvazovala spousta obchodniku. Pote co jsme se nabazili tohoto pekneho mestecka, tak jsme si sehnali listek k Sun moon Lake. Pred odjezdem k Sun Moon Lake jsme si jeste koupili to nejsladci ovoce, co jsem snad kdy jedl. Ve dve hodiny jsme nasedli to prtaveho autobusku a po pul hodine drncave jizdy nas ridic vylozil u nejkrasnejsiho jezera na Taiwanu, u Sun Moon Lake (SML).SML se nachazi v nadmoske vysce 700m a je to jedna z nejvetsich turistickych destinaci na tomto ostrove. Myslim tim, nejenom pro zahranicni navstevniky, ale jak jsme se pozdeji presvedcili, tak je to velmi oblibena lokalita i mezi taiwanci. Napriklad, pokud nekdo chce mit velkolepou svatbu, tak ji ma tady. Jen my jsme jich tu videli nekolik. Po diskuzi s jednou velmi milou pani v informacnim centru jsme se rozhodli opustit tuto predrazenou vesnicku plnou jeste predrazenejsich hotelu (na Taiwanu je zvykem ze ceny ubytovani jsou o vikendu i dvojnasobne oproti pracovnim dnum!). Pote co uz jsme nedoufali, ze nekde levne prespime, tak jsem v Lonely Planet nasel, ze se zde nachazi kemping. Pani tam s ochotou zavolala a rekla, ze je vse OK. Tak jsme nasedli na okruzni autobus okolo jezera smer kemping. Puvodne jsme si chteli pujcit scooter, ale nebyl bych to ja, kdyby jsem nezapomel v Taipei muj mezinarodni ridicak :(. Ale jak se nakonec ukazalo, tak nas to az tak mrzet nemuselo. Z autobusu jsme videli, jak je jezero velke (na Taiwan), po ceste jsme minuli par prekrasnych chramu a vezi, na ktere jsme si naplanovali vylety na dalsi den. Zajimave je ze, se jezere nesmi plavat. Udajne proto, aby zustalo tak ciste, jake je doted. Ale na druhou stranu se po jezere zase prohani stovky clunu a lodi...Na druhem brehu nas ridic vylozil u pristaviste a my jsme po 15 minutach chuze uvideli to, v co jsme tak moc doufali. Kemp! Byl to malinky, ale o to utulnejsi kempik primo na brehu Sun moon Lake. Byl jsem prekvapeny, ze je tady mozne pujcit si v kempu stan a spacaky. Tak jsme toho samozdrejme vyuzili, protoze ja tady stan nemam. Na recepci jsme jeste chvilku ukecavali cenu (jak je tady vsude zvykem) a pak jsme se vrhli na stavbu stanu. Meli jsme to postavene za chvilku a tak se jedini belosi v kempu mohli nastehovat do stanu :) Myslim, ze jsme v kempu nasi pritomnosti docela narusili kazdodeni streotyp :) Jakmile jsme byli vybaleni a osprchovani, tak jsme se vydali do na prochazku do okoli. Uz se zacinalo stmivat a tak jsme se v jedne prijemne vesnice u pristaviste navecereli. Prohledli jsme si spoustu mistnich obchudku a nakonec jsme neodolali a rozhodli jsme se pro nakup taiwanskeho vino-burcaku :) Vino-burcak, rikam proto, ze v obchode to nazyvali vino, ale ja si jsem skoro jisty, ze to chutnalo stejne jako burcak, ktery kazdy rok piju v Uherskem Brode na hodech :) No a kdyz se pije nejaky alkohol, tak se k tomu take neco ji, ne? A jelikoz jsem v Asii, tak jsem si koupil mistni pochoutku. Orisky wasabi :) Mel jsem je poprve v zivote, ale muzu vam rict ze pusa me pali snad az doted :). No a po nasem malem pikniku u kempu na brehu jezera jsme si sli lehnout a nabrat sily na dalsi den.

Den druhý

Druhy den rano, tim, ze jsme balili nas stan, jsme opet na sebe upoutali veskerou pozornost. Deti se na nas chodili kouknout. Ale ne moc blizko, protoze se baly :))) Pote co jsme chvili blbli s par detmi, tak nas jejich rodicove pozvali na caj. Nikdo z neumel anglicky a tak jsme se bavili cinsky :) Vyptavali se nas na vsechno mozne a bylo na nich vydet, ze cekaji na kazde nase dalsi slovo. Pote co jsem jim pochvalil, jejich caj, tak jsme dostali darem nadoby plne caje, aby jsme si ho mohli uvarit doma :) Nedivte se - to je Taiwan! Asi po 20 minutach jsme se rozloucili a my jsme se vypravili na okruzni turu okoro jezera. Nase prvni zastavka byla u chramu, ze ktereho byl nadherny vyhled na cele okoli. Okolo celeho jezera se rozkladali huste lesy z palem :) Bylo to velmi zajimave. V nove rekonstruovanem chramu jsme si prohledli nejakou velmi vyznamnou a posvatnou cast budhova roucha. Zajimave je ze v okoli chramu byl docela pekny park, ve kterem kvetla spousta stromu a rostlin. A jak jsem si posleze vsimnul, tak to nebylo jen v okoli chramu, kvetlo to vsude :) Jakmile jsme meli dost, tak jsme se slapali klikatou cestou na jeden z okolnich vrcholu. Nevim to jiste, ale klidne bych se vsadilm, ze teplota mohla byt i pres 30stupnu. A na vrcholku tohoto mensiho kopecku se uprostred peclive upraveneho parciku nachazela krasna vez. Byli jsme tam skoro sami. A kdyz jsme vysli po tocitych schodech nahoru, tak se nam naskytl neskutecny pohled. Cele jezero i okolni kopce jsme meli jako na dlani. Foukal prijemny chladivy vetrik a my jsme se jenom kochali :) Musim rici, ze toto misto se me ze vseho toho preskrasneho okolo Sun Moon Lake libilo snad nejvic. Po navratu k hlavni ceste, ktera se krouzila okolo celeho jezera jsme chytili autobus a projeli jsme se okolo celeho jezera nazpatek do "hlavni" vesnice. Tam jsme se naobedvali a prohledli si mistni pristav. Tato strana jezera se me libila ale daleko mene nez ta "nase". Tady to bylo vsechno daleko vice turisticke. Plne lidi a i kdyz odtud byli taky pekne rozhledy, tak to nemelo takovou atmosferu jako "pustejsi" druhy breh. Rozhodli jsme se ze dalsi cil nasi cesty bude mestecko Chiayi. Z toho mesta totiz vede nejkrasnejsi zeleznice- uzkokolejka na ostrove az do vysky pres 2000m. Ale jelikoz Chyai je od SML docela daleko, tak jsme po ceste hodne videli. Nejprve jsme se autobusem svezli do vesnicky Shuili, kde jsme se pri hodinovem cekani na vlak pokochali horskou rekou a temer prazdym marketem, ve kterem na nas jedna reznice sermovala nozy. Ze srandy samozdrejme. Ve vlaku ze Shuili do Ershui se Ester prospala a ja jsem planoval co dal. Navic cesta timto vlakem je velmi panoramaticka a tak se me sem tam naskytly i krasne vyhledy. V Ershui jsme meli jen 9 minut na prestup, ktery jsme ale zvladli bez problemu. A vlak z Ershui to Chiayi byl pekne plny ale jelikoz nas docela bolely nohy, tak jsme se posadili na podlahu a odpocivali jsme. Do Chiayi, mesta velkeho asi jako Brno, jsme dorazili pred sestou hodinou vecerni. vybrali jsme si jeden z pocetnych Hostelu u hlavniho nadrazi. Byl to docela utulny hostelik v japonskem stylu (spi se na matraci na zemi). A navic tento mel oproti ostatnim v cene take snidani. V mistnosti jsme si nechali batohy a vypravili jsme se na prochazku do centra. Nedalo nam moc prace objevit jeden z night marketu a tak jsme i poradne najedli (...jo, uz zase). Ja jsem si vzal moje oblibene smazene kousky kurete s chilli. Ester neodolala a dala si obrovskou palacinku plnou cerstveho ovoce a slehacky. Pri jezeni jsem ji s tim docela pomohl :) - bylo to vazne vynikajici! Pro cestu zpet do naseho hotelu jsem se rozhodl pro "zkratku". No a tak jsme videli snad i ty nejopustenejsi ulicky a mista v celem Chiayi :))

Den třetí

V pondeli rano jsme po probuzeni zasli na snidani. Mam takovy pocit, ze ten hotel musel na nas prodelat. Byl tam otevreny bar a my jsme si mohli nabirat vseho tolik, kolik jsme chteli (neco jako v hostelu v Milanu). Kdyz uz jsme v sobe meli energie vic nez dost, tak jsme se sli na hlavni nadrazi koupit listek na uzkokolejku do hor. Ale bohuzel nam bylo receno, ze pri destich se v horach sesunula puda a trat je nyni uzavrena. Skoda. Ale aspon mame duvod se sem jeste vratit :) Tak jsme narychlo zmenili plany. Rozhodli jsme se pro Taichung. Taichung je treti nejvetsi mesto Taiwanu (po Taipei a Kaoshiongu) a ma vice jak milion obyvatel. Jizda autobusem trvala hodinku a pul. Uz po prijezdu do tohoto velkomesta jsme videli, ze Taichung je zase trosku jiny nez ostatni mesta. Bylo zde spousta mrakodrapu, luxusnich hotelu a obchodu. Ale na druhou stranu zde byly take casti, ktere ostre kontrastovali s bohatsvim, ktere bylo videt na prvni pohled. Ostatne jako vsude tady na Taiwanu. Ve meste jsme si opet nejdrive nasli ubytovani. A opet to bylo kousek od hlavniho nadrazi za vice nez prijatelnou cenu. Tentokrate bohuzel bez snidane. Ale zase jsme od pani recpcni dostali jako darek jeji specialitu. Cesnekovy caj :))) Reknu vam, snedl jsem a vypil jsem zde opravdu dost, ale na tento poradne ulezely a provoneny cajicek jsem vazne nemel :) Bylo neco malo po poledni a my jsme se rozhodli ze si zajedeme na vylet do jednoho mestecka pobliz, ktere je zname pro sve prekrasne chramy. Snad nejkrasnejsi na celem Taiwanu. Rozhodli jsme se pro to take z duvodu, ze nocni zivot v Taichungu je znamy po celem ostrove a tak jsme si chteli prochazku timto velkomestem nechat az na vecer. Mesto kam jsme meli namireno se jmenuje Lukong. Jeli jsme tam necelou hodinu a pri jizde, jsme si mohli vsimnout toho, ze jsme vlastne neopustili obydlene oblasti. A takove je to vlastne na celem vychodnim pobrezi Taiwanu. Jedno mesto zde navazuje na druhe a vsechno je to zastavene. Navic se vsude mezi tim propletaji dalnice a zeleznice. Pusobilo to na me jako nekonecna masa betonu a zeleza. Po vystupu v Lukongu jsme se vydali smer Longshuan Temple, chram, ktery patri k tem nejstrasim na Taiwanu a mnoho pruvodcu a taiwancu ho povazuje za ten nejkrasnejsi. A ja si to myslim take, opravdu to byl nejkrasnejsi chram, jaky jsme zde videl. Hned pri vstupu do nadvori na vas dychne atmosfera plna vonnych tycinek a se spoustou budhistickych mnichu prochazejicich se okolo. Tento chram byl proste jiny nez ostatni. At uz to bylo tim, jak je stary, nebo tim, jak se v nem nachazeli prekrasne stromy a a spousta dalsich veci, ktere nejsou obvykle, tak mel svoji nezamenitelnou atmosferu. Za chramem, po pruchodu kulatymi dvermi, se nachazi maly, malebny parcik. S jezirkem v kterem nemuze chybet spousta barevnych rybicek. Pri ceste nazpatek jsme meli to stesti, ze se tam konala modlidba. Nahral jsem jeji cast i pro vas na video. Muzete se podivat. Asi po hodine stravene v Longshuan Temple jsme s vydali na cestu skrz Lukong k druhemu chramu. Jmenuje se Matsu temple. Po ceste jsme objevili dalsi spousty pokrmu, ktere jsme predtim jeste nikdy nevideli a tak jsme je nemohli nevyzkouset :) Musim rict, ze Ester, je snad nejstatecnejsi z exchange studentek. Jen malokdy najdeme neco, co jim jenom ja :) Pri prochazce k druhemu chramu jsme videli spousty obchudku, kde prodavali takove ty klasicke ciske lampiony. Na sposuste mistech jsme i videli, jak je vyrabi a pomalovavaji. V jednom z tech obchudku jsme narazili i na tohoto roztomileho pana. Druhy chram byl taky krasny. Zajmavy byl tim, ze mel dve patra. Vsechno jsme si prosli a vydali jsme se na cestu zpatky k autobusove zastavce aby jsme chytili nejaky autobus do Taichungu. Po ceste jsme mijeli tisice stanku s nejruznejsimi suvenyry a pochoutkami :) Na autobus jsme dloho necekali a po hodinove ceste jsme byli opet v Taichungu. Tam jsme se nechali vyhodit v centru mesta, zasli jsme na veceri a prosli jsme si okoli. Pak uz jsme se jen dostali do hotelu a sli spat.

Den čtvrtý

Rano jsme si poradne prispali. Rozhodli jsme se ze tento den se zajdeme podivat na nejvetsi zlatou sochu stastneho budhy na svete. Stastny budha je ten budha, ktery je neuveritelne tlusty a porad se smeje. Nemuzu tomu verit, ale na miste jsme byli uplne sami, tak jsme si to prohledli udelali fotky a vydali se na prochazku mestem. Cilem nasi cesty bylo technicke muzeum. Ano, Taichung je taky znamy pro sve moderni a interaktivni muzeum. Muzeum se nam hodne libilo (hlavne me:). Potom jsme zasli do 3D kina, ktere bylo soucasti technickeho muzea, na 45minutovy film Sea monsters. Nikdy jsem v 3D kine nebyl a tak to bylo zajimave. No a o pul pate odpoledne jsme nasedli na vlak do Taipei. Po osme hodine vecer jsme prijeli na nadrazi. Jelikoz jsme byli poradne hladovi, tak jsme se rozhodli ze nas vylet zakoncime na nasem oblibenem sushi. Nevim jestli jsem se tady o tom, jiz predtim zminil, ale sushi se zde stalo jednim z mych nej jidel. Nasli jsme jeden utulny sushi bar a uzivali si navrat "domu". A dopadlo to takto:Tak takovy byl nas vylet. Vidim, ze jsem toho napsal jeste docela hodne, ale stejne mam pocit, ze jsem byl strasne strucny a ze je tu dalsi spousta zajimavosti, ktere jsem nezmil. Ale nyni, kdyz uz muj denni program bude o mnoho volnejsi, budu mit vice casu na prispivani do blogu a tak se treba k nejakym vecem vratim i pozdeji. Ale kdyby vas cokoliv zajmalo, tak se me ptejte.
Tak to je pro dnesek vsechno! Mejte se pekne a ahoooj!!!

Vyrážíme na výlet!

Na Taiwanu je nyní po 6. hodinne ranni... Ja jeste v polospanku tukam do klavesnice na mem notebooku a snazim se psat blog. Mnozi z Vas jsou zrejme jeste porad vzhuru. A ja uz jsem tady o den napred:) Ale proc jsem si dneska tak privstal?Ano! Jak jsem posledne psal, tento vikend bude cestovni :) Za pul hodinky mam sraz s Ester a pojedeme na hlavni nadrazi, odkud nas autobus vezme do mestecka Puli, ktere se nachazi pobliz Sun Moon Lake (Centrální Taiwan). Cesta tam trva skoro 4 hodiny, takze, doufam, ze se v autobuse jeste trosku prospim :) Navrat planuji predbezne na pondelni vecer. Ale pokud bude pekne pocasi a nalada, tak si to mozna protahneme az do utery. Na miste si planujeme bud pronajmout skutr anebo budeme popojizdet autobusy. Zalezi na pocasi. Uz se nemuzu dockat. V te oblasti jsem jeste nebyl, ale hodne jsem o tom cetl a slysel, takze ted jen doufam v aspon ne destive pocasi :)

Uz musim jit! Tak se mejte a jak budu zpet v Taipei, tak se ozvu!
Ps: Omlouvam se tem, kterym jsem neodpovedel na mejly, odpovim se az se vratim.

Hot springs (termalní prameny) v Beitou

Ahoj, pred par minutami jsem dopsal polosemstralni test z Financial managementu. Myslim, ze by to melo byt OK. Predchozi dny jsem se na to snazil docela pripravit a tak jsem, jak jste si jiste vsimli, trosku zanedbaval blog a fotogalerii. Ale uz je vsechno doplneno a dopsano :)
Tak co jsem o vikendu delal?V sobotu vecer jsme se s Ester a s Oxanou vypravili do night marketu. Rozhodli jsme se pro jeden, kde jsme jeste nebyli - a opet nas to nezklamalo :) Vsude spousta vynikajiciho jidla, ktere nam tam primo pred ocima v obrovske rychlosti pripravuji. A hlavne jsem si s sebou po docela dlouhe dobe vzal fotak a tak jsem neco malo vyfotil. Zkusil jsem tam sehnat nejake to obleceni na me, ale krome tricek(samozdrejme s temi nejstupidnejsimi motivy) jsem nic nenasel. Ale po chvilce jsem to vzdal a rozhodl jsem se, ze si nebudu kazit vecer a ze se budu starat pouze o jidlo a o ovocne koktejly :) A o papouska s kterym jsme si popovidali v anglictine :))) Bylo to pekny, muzete mrknout na fotky, na to, jak se pripravuji nejruznejsi speciality. Toto je napriklad popularni mistni sladkost:V nedeli jsem se dopoledne snazil ucit a odpoledne jsem se rozhodl, ze navstivim misto, kde jsem byl zatim jen jednou a navic to bylo na zelem ostrove. Termalni prameny! Na severnim konci Taipei, pod Yangmingshan narodnim parkem se nachazi oblast zvana Beitou. A v Beitou se nachazi spousta hot springs (termalni prameny). A to byl nas nedelni cil. Vypravil jsem se tam s Ester a s Olofem, ktery s sebou vzal svoji novou Taiwanskou pritelkyni :) Takze jsme byli 4. Po ceste jsme se rozhodovali, zda pujdeme do termalnich pramenu pro verejnost nebo do soukromych. Termalni prameny pro verejnost vypadaji zhruba jako ty, kde jsem byl na zelenem ostrove. S tim rozdilem, ze u Taipei a navic v nedeli odpoledne byli verejne termalni prameny neuveritelne precpane. Takto: Takze, jak vidite, bylo rozhodnuto bez nas. Sli jsme vyzkouset soukrome termalni prameny. Narozdil od tech pro verejnost, soukromych zde bylo na vyber spousta. Desitky mist a hotelu se nachazi po cele Beitou oblasti. Tak jsme se chvilku prochazeli a vybirali nejlepsi misto. Ceny jsou samozdrejme vyssi nez verejne prameny, ale porad je to prijatelne. My jsme si nakonec vybrali misto, kde jsme platili zhruba 250kc za 90minut nejuzasnejsich lazni v mem zivote :) No ja porad mluvim o soukromych lazni, ale co to teda vubec je? Jedna se vlastne o to, ze se jde jako kdyby do takoveho hotelu, ale misto koupe pokoje si zde zakaznici kupuji mistnosti s obrovskymi vanami na ruzne dlouhou dobu. I presto, ze my jsme si vybrali skoro ten nejlevnejsi "hotel", tak vse bylo velmi luxusni. V nasi mistnosti se nachazela spousta mydel, samponu a olejicku. Vsechno pro nas. V cene jsme napriklad meli i napoje. Okamzite pote co jsme se dostali do nasi mistnosti, tak jsme si napustili vanu. Z kohoutku nam samozdrejme tekla vrela termalni voda. Rekli jsme si, ze priste musime v batozich propasovat nejaka pivka( :)) a skocili jsme se do vany. Bylo to super. Naprosty relax. Konecne jsem si tu poradne odpocinul...90minut uteklo jako voda zazvonil nam telefon a bylo nam receno, ze uz by jsme meli opustit mistnost... Uz byl vecer a nam behem koupele poradne vyhladlo, tak jsme se rozhodli jit do Danshui (jeste severneji v Taipei) do te restaurace, kde clovek po zaplaceni a muze po dve hodiny jist tolik, kolik jen chce! Moje oblibene misto:) Meli jsme tam navic sraz i s Taiwanskymi kamarady s Ling, Mo a Shiki. Tak nas tam bylo dohromady 7 a poradne jsme si to uzili. Myslim, ze restaurace na nas musela urcite prodelat...Holky uz jsem dlouho nevidel a tak jsme si meli hodne co rict. Mimo jine jsme naplanovali i nejake vylety. O tom vice, ale nekdy pozdeji. Vsichni jsme se poradne najedli (ja bych treba nikdy nerekl, kolik se toho muze vejit do tech prtavych taiwanek). Musim rict, ze se me docela prekvapive dlouho drzeli :) Po jidle nas opustil Olof s Peggy a my jsme se sli jeste projit na nabrezi. I kdyz nevim jak se to do nas veslo, tak jsme si koupili jeste mistni specialitu - rajcata v karamelu. Bylo to hmmmm...velmi zajimave :) No a potom jsme jen sedli na metro a vratili se do kampusu...

Tyto dny, jak uz jsem se zminil, jsem mel par testu a zkousek tak jsem se vice mene snazil ucit. Navic tento tyden finisuji s cinstinou. Navic zitra me ceka zaverecny test na vsechno, co jsem se za uz skoro 3 mesice naucil. A verte mi, neni toho malo. Takze jakmile dopisu tento clanek, tak se vrhnu na moje milovane cinske znaky. Uz bych jich mel umet zhruba 300...Pozor! V predchozi vete je dulezite to "bych mel" :))).
Na nasledujici vikend planujeme asi 3 denni vylet. Jeste probiha bourliva diskuze o miste, kam vlastne pojedeme, cim pojedeme a na jak dlouho :) Ale jakmile se rozhodneme, tak to sem napisu! Tak, to je pro dnesek vsechno.
Mejte se!Cau!

Thajsko !!! ...a Laos, Vietnam a možná i Kambodža :)

Tyto dny v Taipei porad prsi. Teploty se zde pohybuji okolo 20stupnu, ale uz tady skoro vsichni chodi obleceni v kalhotech a mikinach. Prece jenom, je to skoro o 15stupnu mene, nez kolik jich tady bylo, kdyz jsem prijel. Take jiz zacinam slychat ze vsech stran, ze v zime tady muze byt vazne i zima. No a pomalu tomu zacinam verit. Ach joL. Ja jsem doufal, ze i v te nejtuzsi zime na Taiwanu, tady budou teploty tak jako nyni (15-20stupnu). Ale jak zjistuju, zil jsem v hlubokem omylu. No, on by to vlastne zas tak velky problem nebyl, kdyby jsem na chladne pocasi byl vybaveny. Ale ja tady mam jenom 2 mikiny a jednu tenkou sustakovku. Tot vse. A taky moje tenisky nejsou do zimniho destiveho pocasi to nejidealnejsi. Takze v nasledujich tydnech me ceka pretezky ukol – nakoupit aspon nejake teple obleceni a jedny zimni boty. Po predchozich zkusenostech si musim pripravit pevne nervy a hodne casu na chozeni po obchodech. Do mesta se budu muset vypravit s myslenkami, ze odmitnuti v nejakych 15-ti obchodech, kde me reknou, ze boty velikosti 46 nemaji, nic neznamena. Treba v tom sestnactem uz je budou mit. A nebo treba i v tom petactyricatem…:( No bude to jeste hodne zajimave.

Ale dneska chci psat o mnohem zajimavejsi veci. Jak jsem se jiz v predchozich clancich zminoval, tak tady budu mit mezi semestry spoustu casu na nejaky vetsi vylet. Konkretne to tady vypada tak, ze me nejtezsi zkouskove ceka zhruba nekdy od 20. do 30. prosince. Napriklad v jednom predmetu se to rysuje tak, ze budu mit zkousku 24. prosince. Ale nemuzu se moc divit. Cinsky Novy rok slavi az na konci ledna, takze na obdobi okolo nasich Vanoc a Noveho roku logicky pripada zkouskove. Ja jsem po domluve s profesory natlacil zkousky na konec prosince a tak razem mam skoro 7 tydnu prazdnin! Druhy semestr tady totiz zacina az nekdy kolem 22. unora. Bomba! :) Asi se divite co tady budu tak dloho delat, ze?

Minuly tyden jsme se s kamarady konecne domluvili na tom, jak stravime nase prazdniny. Po zjisteni vsech nabidek leteckych spolecnosti, jsme se rozhodli koupit letenku do Thajska, do Bangkoku. Bangkok vyhral nejenom kvuli jedne z nejlevnejsich zpatecnich letenek, ale hlavne kvuli spouste moznosti cestovani okolo. Muzeme tam nejenom za levny peniz cestovat na velke vzdalenosti, videt starodavne chramy, valet se na prekrasnych bilych plazich a treba i uzivat si Thajskou masaz. Ale co je mozna jeste dulezitejsi: strasne moc laka podivat se do okolnich statu: do Laosu, Vietnamu a do Kambodzi - pro cestovani do tecto statu je Thajsko idealni. Dalsi obrovskou vyhodou je, jak jsem jiz psal vyse, tak tady na Taiwanu bude v zime ponekud chladneji, ale Thajsko lezi prece jenom o dost jizneji a leden je jeden z nejlepsich mesicu k nasteve teto zeme. Teploty by tam mely byt pres 30°C :) Ja jsem si tam koupil letenku od 5.ledna do 5.unora. Ano, stravim tam cely mesic! I kdyz jsme domluveni, ze se v Thajsku potkame i s ostatnimi studenty z NCCU, tak 5.ledna poletim jenom s Ester. Potom budeme mit sraz s Tomasem (Praha) a Sebastianem (Nemecko) nekde v Laosu nebo ve Vietnamu a budeme cestovat spolecne. Oni totiz budou mit prazdniny drive nez my a tak odjizdi jiz na konci prosince do HongKongu, odkud pojednou pres celou JV Asii smerem do hlavniho mesta Thajska. No a my budeme cestovat zase z Bangkoku na sever a nekde na pul cesty mame naplanovane, ze se potkame.

Nejmene desitka dalsich studentu bude ve stejnem terminu take na cestach v Thajsku, tak se urcite potkame a naplanujeme nejake spolecne akce. A navic jedna exchange studentka z Holandska ma na jednom z Thajskych ostruvkuch dum a tak, kam jsme vsichni pozvani! Myslim si, ze po nekolikatydenim cestovani nam relax ve stinu pod palmami prijde vice nez vhod... :) Pravdou, ale je, ze se to, kam konketne pojedeme, jeste asi mnohokrat zmeni. Vsechno je zatim vice nez predbezne, ale jedna vec je jista. Na zacatku ledna priletim do Bankogu a na zacatku unora z tama odletim :)) Teda snad :) Dneska vecer se jdeme podivat do knihovny na pruvodce po JV Asii a uz by jsme chteli nejaky koupit aby jsme si uz zacali delat obrazek o tamnejsich statech. Asi vyhraje klasika: LonelyPlanet - SouthEast Asia. I kdyz je to docela poradna bichle, tak je to asi to nejlepsi, co muzeme mit, protoze kopit si po jednom pruvodci do Thajska, Laosu a Vietnamu by bylo o dost drazsi (a take tezsi). No ale uvidime v obchode...Vpodstate vsichni studenti, kteri si jako misto sveho exchange studijniho pobytu vybrali Taiwan, maji cestovatelskeho ducha a rozhodne nechcou zustat sedet doma. Tyto dny to tady vypada tak, ze vpodstate kazdy skenuje internet, kupuje letenky a planuje vylety.Vetsina mych kamaradu jede v lednu navstivit stejnou oblast jako ja a tak je temer jiste, ze at se tam vydame na jakekoliv trosku turistictejsi misto, tak tam vzdycky potkame nejake zname :) Ale my nebudeme chtit jenom na ty turisticka mista, ze :)

Tak to je na zacatek, tak zhruba vsechno, co jsem vam chtel o mem mezisemestralnim cestovani rict. Ted se musim jit pripravovat na cinstinu, odpoledne me ceka test a jeste jsem to nevidel :o(! Tak se mejte pekne a at tady na druhe strasne sveta podniknu cokoliv, tak si to tady na tomto blogu budete moci precist! :)
A taky me napiste, jak se mate nebo jak je v ČR!
Ahoooooj!

Ps: Fotografie jsou ilustracni :)