Štědrý večer a poslední hodina tenisu

Jak jsem napsal v posledním článku, tak Štědrý den jsem strávil s kamarády v bytě u Kristýny. Pro ty z vás, kteří neví, kdo to je, tak to je ta holka, kterou jsem poznal přes CouchSurfing v Kaoshiongu. Poté se přestěhovala za svým Italským přítelem Alessandrem do Taipei. No a párkrát do měsíce jsme s nimi vždycky zašli na večeři nebo na nějaký kratší výlet. Jejich byt se nachází asi 5 minut chůze od Taipei 101. Je to snad nejlepší lokalita v celém městě. Obsazení naší Vánoční párty jsem napsal v posledním článku. Všechno zůstalo při starém. Až na 2 změny. Matt si s sebou vzal taiwanskou kamarádku, takže nás tam bylo 10. A o druhé změně napíši později :)
Poté, co jsme se stavili v Taipei 101, aby opozdilci dokoupili své dárky, tak jsem něco málo po 7. hodině večer zazvonili na Kristýnu. Po vstupu do bytu. Nevěřil jsem svým očím. Všechno bylo překrásně vyzdobené vánočními motivy. Stůl byl překrásně prostřený, po zdech vysely vánoční řetězy, všude byli baňky a svíčky. Celý byt voněl skořicí a vonnými tyčinkami. Bylo vidět, že si na tom dali opravdu záležet. Akorát cukroví tomu scházelo :). Všichni jsme byli slušně oblečení, protože nás o to Kristýna požádala. Prvně jsme se tomu smáli, ale nakonec jsme si vůbec nestěžovali, protože také díky tomu byl celý večer takový speciální, takový vánoční :). Měli už pro nás připravené pravé italské těstoviny s vynikající omáčkou. Hnedka jsme se na to vrhli, protože další kuchař v pořadí potřeboval hrnce, kterých bylo v malé kuchyňce nedostatek. Další kuchař jsem byl já :)! Během půl hodinky jsem připravil moji specialitku, kuře s ananasem a kečupem. Všem to moc chutnalo i přesto, že to bylo opravdu dost sladké. No a během večera jsme se postupně všichni protočili v kuchyňce a každý uvařil nějakou dobrotu. Měli jsme ještě čínské nudle se zeleninou, švédské masové koule s hořčicí. Smažili jsme i pistácie a na závěr jsme spořádali i dva obrovské dorty :). S malým zpožděním asi okolo 8. hodiny dorazila také Yuko. Taiwanka, taky z CS a také z Kaoshiongu. Dorazila i se svým přítelem. No a tipněte si, kdo byl její přítel! Svět je opravdu malý, ano byl to Čech! Pavel z Prahy, který studuje v Kaoshiongu matematiku prvním rokem. Pavel je opravdu sympaťák a jsem rád, že jsem tady potkal dalšího Čecha.
A co dárečky? Jak jsem již říkal, tak každý donesl jeden dáreček. S tím, že nebyl pro nikoho konkrétního a že se dárečky přidělí ve velké vánoční hře. Nikdy jsem nic takového nehrál, ale líbilo se mi to. Pravidla tady vysvětlovat nebudu, ale byla to opravdu sranda. Na mě nakonec připadl chladící gel na nohy. Myslím, že se mě to při cestování bude docela hodit a navíc jsem měl hnedka další den to vyzkoušet. Dva z mých tří spolubydlících totiž běželi v sobotu Taipei maraton. Oba dva ho běželi poprvé v životě a celý tento týden jsou opravdu zničení. Ze začátku nebyli schopní ani chodit, ale nyní je to už lepší. No a tak jsem jim ten můj gel hnedka půjčil. Jen tak mimochodem jeden maraton zaběhl za 4:30 a druhý za 4:45. Ale zpět ke Štědrému dnu. Během celého večera jsme měli puštěné koledy a popíjeli jsme víno. My jsme jim s Pavlem pustili i nějaké české koledy. Alessandro, mimochodem opravdu velmi dobrý hudebník, nám zahrál pár písniček na saxofon. Abych to shrnul, tak se nám to všem opravdu moc líbilo. Domů jsme se vrátili až ve 3 hodiny ráno. Byl to můj první Štědrý den mimo domov. Původně jsem si myslel, že to nebude nic speciálního vánočního, ale nakonec jsme si i tady na druhé straně světa s mými kamarády udělal opravdu krásný štědrý večer.
25. Prosince jsem se vzbudil už v 10 hodin ráno. Čekala mě totiž poslední hodina tenisu (příští týden odpadá). Hodiny Tenisu s mými taiwanskými kamarády mě začali opravdu velmi bavit a každý týden jsem se na ně těšil. No, a když jsem jim řekl, že bych si chtěl udělat fotku na památku, protože to je moje poslední hodina s nimi, tak z toho byli všichni takoví smutní. Ale všichni mě popřáli hodně štěstí na cestování a domluvili jsme se, že si určitě musíme jít zahrát i příští semestr. Dneska večer jdu na večeři. Na tom by nebylo zase až tak nic zvláštního, kdyby to nebylo s Ester a s jejími rodiči. Ano, včera za Ester přiletěli rodiče z Itálie a na Taiwanu stráví týden. A dneska večer pozvali mě s Oxanou do restaurace na večeři. Jsem opravdu zvědavý, jaké to bude.
Tak to je ode mě tentokrát vše.
Doufám, že jste všichni prožili krásné Vánoce!

Veselé Vánoce!!!

Ahoj tak jsem se vzbudil do dalšího rána, na kalendáři mám 24. Prosince, ano, je Štědrý den! Ale vůbec mě to tak vlastně ani nepřipadá. Na Taiwanu se totiž Vánoce neslaví. Je zde poměrně teplo, nikde nejsou vidět ozdobené vánoční stromečky (kromě kýčovitých západních obchodů). Žádná šílená nákupní horečka a televizní program v televizi plný pohádek. Necítím tu vůni právě upečeného cukroví a ani jsem včera, 23. Prosince nezápasil s kaprem, jak je u nás doma zvykem. Největší rozdíl je ale v lidech. Místní chodí do práce, do školy a nikdo nikomu nepopřeje pěkné Vánoce (proč taky, že?) Samozřejmě je zde pár výjimek. Studenti, kteří studovali v Evropě nebo v Americe, tak mají představu, co pro nás Vánoce znamenají a tak nám, studentům ze zahraničí sem tam i popřejí. Od nějakých kamarádů jsem v mých posledních třídách dostal a nějakou tu drobnůstku nebo čokoládku. Udělalo mě to radost.

Je to poprvé v životě, co neslavím Vánoce doma s rodinou. Zatím jsme byli vždycky všichni spolu. Letos to bohužel nešlo. Jedinou výhodou pro mě je, že se tady Vánoce moc neslaví, tak mě ani vlastně nemůže být tak moc smutno, jak by mě bylo, kdyby i zde byl každý s rodinou. Jediné co mě tu připomíná Vánoce je kalendář, ne atmosféra.

No a co dneska plánuji? Nejdříve zajdu do školy a zeptám se na výsledek mého pondělního testu. Jo, jdu na štědrý den do školy :/. Poté se pokusím sehnat zbytek dárečků, které ještě nemám. Ano, i když se tu Vánoce neslaví, tak my si je oslavíme! Kristýna (z Kaoshiongu) nás pozvala na vánoční oslavu k sobě do apartmánu blízko Taipei 101. Bude nás tam celkem devět. Každý má za úkol připravit nějaký tradiční pokrm své země. Dohromady jsme z pěti různých států a tak to bude určitě velmi pestré. Navíc Kristýna je super a údajně sehnala také Vánoční stromeček! Na oslavu se připravovala strašně dlouho a tak si myslím, že to bude super. A kdo tam všechno bude? Ester, Olof a jeho Taiwanská holka, Matt (Američan- mám s ním pár předmětů), Kristýna a její italský přítel, A Yuko s klukem(Taiwanka s američanem, Kaoshioung). Už se těším. Však zítra vám zde o tom napíši.

Tak já Vám všem z Taiwanu přeji Krásné prožití Vánočních svátků! A přeji Vám hlavně hodně zdravíčka, to je to nejdůležitější.

Šťastné a veselé i odsud, z Taiwanu!
Jirka

Ps: Pod tímto článkem se nachazí další nový (napsal jsem dnes 2) - jen tak aby jste je nepřehlédli :)
Ahoooj!

Soutěska Taroko!

Tak co, líbí se vám fotky ze soutěsky Taroko?:) Nemusíte se obávat, na blog jsem nezapomněl a tak zde ve stručnosti napíši, jaký byl náš víkendový výlet. Ale ještě než začnu: Víte, že já už tu mám Vánoce a vy je budete mít asi až tak za 6hodin :)
Ale pojďme k výletu. Sraz jsme měli v sobotu ráno v 7:30 dole v Kampusu. Celá akce byla organizována studentskými ambasadory. To je skupina studentů, kteří se snaží mezinárodním studentům, co nejvíce zpříjemnit pobyt na Taiwanu :) Výletu se zúčastnilo zhruba 60 mezinárodních studentů a 30(!!!) ambasadorů. Destinace: Soutěska Taroko, Taiwanský národní park. Při cestě tam: zastávka ve vesničce Ilan. Při cestě nazpátek: cyklistická vyjížďka podél Pacifiku. Zhruba po necelých dvou hodinách jízdy z Taipei jsme zastavili ve vesničce Ilan, tradičním typickém městečku. Bylo nám ukázáno, a poté jsme si mohli také prakticky vyzkoušet, jak si obyvatelé na Taiwanu dříve vařili jídla. Myslím, že na fotkách je to krásně zobrazené. Po postavení pyramidy z kamenů jsme uvnitř rozdělali oheň a zhruba hodinu žhavili kameny. Až jsme se rozhodli, že to stačí, tak jsme odklopili vršek pyramidy a naládovali ji plnou bramborami a kukuřicí. Oboje bylo pečlivě zabalené alobalu. Pyramidu jsme zbourali, tak aby strava byla v co největším kontaktu s popelem a vřelými kameny. A celou tuto hromadu jsme ještě zasypaly hlínou, abychom zabránili případným plamenům a udrželi teplo uvnitř. No a po 45 minutách jsme vyhrabali vynikající brambory a kukuřičné lusky. Vlastně to nebylo nic speciálního, ale byla to sranda, dost jsme si to užili. Během čekání jsme si nejprve mohli projít vesničku, kde nás nejvíce zaujali stovky ryb v pidi rybníčku a chrochtající prasata v chlívku opodál. Měli jsme zde také tradiční oběd (jídlo z ohně jsme si vzali s sebou jen jako svačinu do autobusu). Byl vynikající, spousty plných talířů plných nejrůznějších druhů masa, zeleniny a všeho podobného. Po hromadné fotce jsme naskočili do autobusu a pokračovali do soutěsky. Jakmile jsme dorazili na východní pobřeží, tak jsme všichni přestali sledovat Jamese Bonda na DVD a kochali jsme se výhledem z okna. Jeli jsme asi po nejkrásnější silnici na Taiwanu. Po levé straně jsme měli tichý oceán a napravo se tyčily vysoké hory. A my jsme jeli po úbočí po vysekané silničce. Místy jsme měli pod sebou i 200m útes, který končil kolmo v moři. Bylo to nádherné. Však mrkněte na fotku nahoře, je na ní krásně vidět jak se silnička táhne úbočím a je lemována stovkami tunelů a tunýlků. Odpoledne jsme dorazili na místo. Na sobotu jsme měli naplánovanou jednu asi hodinovou procházku soutěskou. A jak že to soutěska Taroko vlastně vypadá? Je to opravdu jedno z nejkrásnějších míst na celém ostrově. Podél řeky se tyčí obrovské, mohutné skály které začínají vlastně kousek od oceánu a táhnou se až do výšky téměř 3000m. Řeka se kroutí touto soutěskou a místy je vzdálenost mezi i 500m vysokými stěnami jen 10m (!). Je těžké to popsat, ale je to jedno z těch míst, kde si člověk místy připadá straně prťavý. Po procházce jsme nasedli zpátky do busu a ten nás zavezl ještě o kousek výš, kde jsme se ubytovali v jednom hostelu. Po večeři (opět tradiční- tentokráte od původních obyvatel Taiwanu) jsme se sešli venku na představení. Místní kmen původních obyvatel pro nás měl připravené ukázky svojí kultury. Jednalo se o různé tance a písně. Všimněte si, že i když byla docela zima, tak že děti z kmene jsou bosé. Bylo to zajímavé. Mojí činštinou jsem si aji popovídal s dětmi, které byly hafo sympaťáci. Později jsem zjistil, že jejich angličtina byla mnohem lepší než moje čínština :) Po zhruba hodinovém vystoupení dostali možnost také dobrovolníci z řad studentů. Kamarádka z Maršálových ostrovů zatančila pro změnu něco jiného. Moc se to líbilo, sklidila za to obrovský potlesk! A nebyli by to Taiwanci, kdyby se tam i nezpívalo. Tak jsme hráli na kytaru a zpívali. Bylo to fajn. Večer jsme si ještě povídali v hale a pak šli spát. Ráno jsme měli budíček v 6:30(!) a po snídani jsme se vydali na další túry soutěskou. Dohromady jsme absolvovali 3. Pokaždé nás autobus popovezl pár kilometrů dál, tak abychom si z celého národního parku odnesli to nejlepší. Na závěr jsme se prošli nádherným údolíčkem jednoho z přítoků hlavní řeky. Na oběd jsme měli pro změnu zase plné stoly kuchyně jednoho z místních kmenů původních obyvatel. Při jídle nám také zatančili nějaké tance a modlitby aby se jim dařilo na lovu a ženy porodili. Nebo tak něco. A na závěr našeho výletu jsme byli odvezeni na nedalekou pláž, kde jsme si pronajali kola a mohli jsme si užít asi nejkrásnější cyklostezky, jakou jsem kdy viděl. Táhla se sice asi jenom 15 kilometrů po pobřeží (no jo, Taiwan) ale i přesto stála za to! Na jedné straně nádherná pláž s velkými vlnami a na druhé straně již zmiňované pohoří. Navíc jsme měli štěstí na počasí. Bylo azurově modro a i teplota dosahovala určitě 25°C. Ráj :) . Já jsem si s Ester půjčil dvojkolo! Jeli jsme na tom oba dva poprvé v životě, ale opravdu jsme si to užili :). Dávali jsme si s ostatními závody, jedli zmrzlinu a potom jsem vlezl i po kolena do oceánu. Říkám po kolena, ale to, že mě potom spláchla jedna lehce větší vlna, si nechám pro sebe :) Po vyblbnutí jsme nasedli do busu směr Taipei, kam jsme dorazili po asi 4 hodinách.
Celá akce se mi moc líbila. I když Taiwanci někdy moc dbali na přílišné načasování (dá se říci až na minuty), tak jsme si to myslím všichni užili. Na takovém místě, jako je soutěska Taroko, a s tak skvělými lidmi okolo, to snad ani nemohlo být jinak.
Přeji Vám všem krásné prožití Vánočních svátků!

Výlet do soutěsky Taroko

Ahoj, tak jsem se včera šťasně vrátil do Taipei z víkendového putování. Bylo to vážně bomba. Článek napíši zítra nebo pozítří, protože dnes a zítra mám poslední testy ve škole, tak se chci pripravit. Fotografie jsou ale už nahrané v mém fotoalbu, tak se můžete mrknout...
Zatim cau!

Good bye večeře v restauraci WASABI

Dobré ráno. Mám tu sobotu, 7 hodin ráno Taiwanského času. Vyrážím na výlet, tentokráte poprvé organizovaný školou. Studentští ambasadoři připravili výlet asi pro 60 mezinárodních studentů do jednoho z Taiwanských národních parků. Do národního parku soutěsky Taroko. Je to v podstatě nejnavštěvovanější turistická destinace na celém ostrově. Já jsem tam ještě nebyl, protože jsem si to šetřil na tento víkend. No už se nemůžu dočkat. Vyjíždíme za půl hodiny a vracíme se v neděli večer.

A co jsem dělal poslední dny? Ve čtvrtek večer jsme měli rozlučkovou večeři se všemi Exchange studenty. Já jsem tady v podstatě jediný, kdo tu zůstává na celý rok (vyjma studentů z Japonska a z Koreje). Všichni ostatní tu studovali jenom jeden semestr. Večeře se konala v budově Taipei 101. Ve čtvrtém patře v japonské all-you-can-eat restauraci, která se jmenuje WASABI. Oh my god! To byl zase jednou super večer! Nejenom, že se nás tam sešlo opravdu hodně, něco přes 30 studentů, ale také jsme mohli jíst opět úplně všechno, co nás napadlo. Asi nemá cenu (opět) popisovat, co všechno jsme měli možnost jíst, ale jen tak namátkou. Nespočetně druhů sushi, saláty, všemožné mořské potvůrky, grilovanou prasečí kýtu(!), steaky, tradiční japonské polévky, desítky ovocných džusů, ovoce, ke všemu desítky omáček a dochucovadel. Samozřejmě, že neomezená zmrzlina s horkou čokoládou nebo marmeládou nemohla chybět :). Myslím, že jsme si to všichni opravdu užili, rozloučili jsme se. I když se spoustou lidí ještě uvidím, ať už tady v Taipei nebo při cestování, tak takhle pohromadě všichni už asi nikdy nebudeme. Ale jestli jsme se měli nějak rozloučit, tak restaurace WASABI byla správná volba.

Už musím jít pomalu na sraz, ale ještě bych chtěl všem, kteří se mě snažili pomoci s antimalariky, poděkovat. Všechno, co jsem se dozvěděl, jsem ještě jedenkrát prodiskutoval s doktorem a nakonec jsme se rozhodli, pro již zmíněný Doxycycline. Myslím, že by to mělo být v pořádku. Však uvidíme už za skoro 2 týdny! :)

Tak Vám přeji pěkný víkend a na začátku příštího týdne ahoj!

Pomožte prosím: Které antimalarikum na cestování?

Ahoj, všechny předměty se mě už opravdu chýlí ke konci a za chvíli začnu mít v hlavě opět jen cestování :) Vpodstatě poslední těžká zkouška mě čeká příští pondělí večer. Potom už napíši jen 10 stránek do Chinese business in global perspective a mám pro tento semestr padla :)
V dnešním krátkém příspěvku se s vámi chci podělit o dvě věci. Po velkém boji-po 2 hodinách povídání s paní v Thajské a kulturní kanceláři-jsem nakonec uspěl polovičně. Vízum mám, ale jen jednovstupné s tím, že se v Bangkoku pokusím získat nové jednovstupné vízum pro cestování v Laosu a Kambodži. No bude to ještě zajímavé...
Druhá věc je důležitější. Opravdu dnes nemám moc času a tak se to pokusím ztrátit. Tento pátek jsem objednaný do nemocnice s tím, že si nechám předepsat antimalarika. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl pro Doxycycline. Je to vlastne antibiotikum a mel bych to brat denne skoro 7 tydnu. Chci se na vás prostřednictvím mého blogu obrátit s žádostí o pomoc. Pokud je mezi vámi někdo, kdo má s antimalariky zkušenost, tak jestli by se se mnou nemohl spojit a pripadne poradit. Na internetu a od doktoru jsem uz slysel docela hodne, ale vim ze osobni zkusenost, hlavne s vedlejsimi efekty, je k nezaplaceni. Tak vas, prosim, jestli je mezi vami nekdo takovy, tak se se mnou do patku spojte.
Dekuji vam :)
To je pro dnesek vsechno, jeste jednou diky za pomoc a zase brzy ahoj!

Jak je to tu vlastně se studiem čínštiny?

Obdržel jsem jeden dotaz ohledně mého kurzu čínštiny. Když už jsem psal, tak jsem se rozhodl, že to zveřejním také zde. Takže pokud vás zajímají detaily, čtěte dále :)

Před odjezdem na Taiwan mi byla nabídnuta možnost studovat zde čínský jazyk. Byla to záležitost čistě dobrovolná a nejspíš za to nedostanu žádné kredity. Ale i přesto se mi to zdálo velmi atraktivní a tak jsem si začal zjišťovat, kolik mě to bude stát, případně, jestli by na to nešlo sehnat nějaké stipendium. V přihlášce na NCCU, která mě došla někdy v květnu nebo červnu, byla mimo jiné také žádost o stipendium na kurz čínštiny. Aby Vám to bylo jasné, tak já jsem byl rozhodnutý do čínštiny chodit i kdybych žádné stipendium neměl. A zhruba měsíc před odjezdem do Taipei, mi přišel e-mail s gratulací, že mě bylo přiděleno stipendium na podzimní semestr. Byl jsem šťastný, protože tříměsíční intenzivní (3hod denně/5 dní v týdnu) kurz čínského jazyka (mandarínštiny) je poměrně docela drahý. Platí se za něj téměř 20 000 Kč. Jak jsem ale během podzimu zjistil, většina ostatních Exchange studentů si zapsala kurz méně intenzivní (2hod 3x týdně). Ale já své volby nelituji. I když to bylo velmi časově náročné, tak jsem byl velmi spokojený. Intenzivní lekce v malé skupince s pár super lidmi z celého světa byly opravdu dost kvalitní a i naprostý začátečník se po třech měsících čínsky jakš-takš domluvil. Viz já. Dobře no, je to pořád více rukama nohama, ale v porovnání se studenty z méně intenzivních kurzů ty ruce a nohy používám daleko méně.

Další rozdíl oproti drtivé většině ostatních studentů je ten, že jsem měl stipendium na podzimní semestr potvrzené předem (email v srpnu). Nevím, jestli je to kvůli tomu, že jsem měl jako jeden z mála ten intenzivní kurz, ale pravda je taková, že všichni ostatní za svoji čínštinu museli po příjezdu zaplatit! Probíhalo to tak, že na začátku září zaplatili zhruba 10 000kč, to je cena za méně intenzivní kurz. Během semestru se museli snažit získat minimálně 80% bodů, což je hranice pro navrácení stipendia. A ti kteří hranici překonali, dostali své peníze dodatečně nazpátek. Co jsem slyšel, tak si myslím, že všichni Exchange studenti, kteří se na to vysloveně nevykašlali, tak měli přes 80%.

Tyto lekce čínštiny, na rozdíl od studia ekonomie, jsou zde rozděleny do tří semestrů. První je od začátku září do konce listopadu (již jsem absolvoval). Druhý je od začátku prosince do konce února (vynechávám). A poslední je od začátku března do konce května (na něj se teprve chystám).

Nemyslete si ale, že já jsem se mohl na nějaká procenta vykašlat. Bohužel ne. I když vlastně stipendium na podzimní trimestr jsem měl už v kapse, tak jsem pořád musel bojovat o stipendium na jarní semestr. Ano, píši na jarní, protože v zimním semestru (prosinec-únor) jsem se z důvodu zkoušek a cestování rozhodl přerušit studium mandarínštiny. Pro to, aby každý Exchange student obdržel stipendium na další trimestr je potřeba, mimo doporučení učitele, získat nad 80% bodů v trimestru předchozím. A pro mě předchozí trimestr je ten podzimní.

A jak na tom teda jsem? Podzimní trimestr jsem úspěšně ukončil se skóre nad 80% bodů a tak nejdůležitější podmínku pro získání stipendia na jarní trimestr mám splněnu. Nyní jen čekám na oficiální potvrzení mé žádosti. Ale mělo by to vyjít bez problému, nechce se mi totiž za studium mandarínštiny platit ten velký peníz. Rozumíte mi nebo jsem se do toho zamotal? Doufám, že je vám to jasné a pokud ne, tak se mě klidně ptejte. Rád vám odpovím.

Jinak se tady mám fajn, dokončuji spousty papírů do školy a pomalu se chystám na víkendový výlet do jednoho z nejkrásnějších míst na celém ostrově, do soutěsky Taroko. Ale o tom více příště :)
Tak ahooooooooooj!

Tradiční medicína

Je čtvrtek odpoledne a já odpočívám v mém pokoji po velmi náročném dnu. Včera večer, po mojí prezentaci, jsem si šel popovídat s Tomem. S Exchange studentem z Prahy z VSE. Vídáme se tu docela často, ale ještě jsme neměli čas si pořádně popovídat a tak jsme si to včera vynahradili. Na pokoj jsem přišel docela pozdě, ale ještě jsem se rozhodl, že napíši vánoční přáníčka. Takže do postele jsem šel opravdu dost pozdě. Ráno jsem na tenis došel celý rozlámaný, ale rychle jsem se probral. Byl nádherný den, na obloze ani mráček, přes 25 stupňů a sluníčko tak pálilo, že jsem se i trošku opálil. Po hodině tenisu jsem se Sebastianem domluvil, že si dáme ještě jeden match a tak jsem dnes hrál tenis více než 3 hodiny. Fotka boblíž Taipei 101:Po obědě jsem si zašel ještě zacvičit a pak jsem šel s Ester, která je teďka nemocná, k doktorovi. Ale ne k normálnímu. U něho už byla před pár dny a žádné zlepšení není vidět. No, a jelikož jsme na Taiwanu, tak by byl hřích nevyzkoušet tradiční medicínu, tak jsme zašli na jedno z mnoha míst, kde zdejší léčitelé léčí. Bylo to velmi zajímavé. Hned při vstupu jsme zavětřili tygří mast, která byla, jak jsme později zjistili, cítit úplně všude. V budově bylo jen pár lidí. Dvě paní byly masírovány a jeden pán si vybíral nějaké z tisíců bylinkových přípravků. Ester přišla na řadu hned a doktor (léčitel) jí po prohlídnutí předepsal nějaký ďábelský mix všemožných přípravků. Omlouvám se že nejsem přesnější, ale opravdu nevím, co to dostala. Mělo to hnědošedoubarvu. Navíc ji dal i nějaké tmavě zelené kapky, kdyby ji v krku bolelo opravdu hodně. Měli jste vidět, jak se na něj Ester zatvářila, když jí řekl, že to má požít.
Já jsem poté ještě zašel za univerzitním doktorem. Sháním totiž nějaké prášky (nebo cokoliv) proti malárii pro naše lednové cestování. Na trhu je jich totiž strašné množství a já bych se chtěl s nějakým odborníkem poradit, které jsou nejlepší. Všechny mají totiž nějaké vedlejší účinky a já bych chtěl vědět, co mám očekávat. Univerzitní doktor mě ale mnoho neporadil a poslal mě do nemocnice, do oddělení pro cestovatele. Půjdu tam zítra. Zítra také zároveň skočím do Thajské ekonomické a kulturní kanceláře v Taipei pro víza do Thajska. Snad se všechno podaří a bude o nějaké ty starosti méně.
Jinak nyní, i když mě vlastně pořádně finišuje zkouškové, si sem tam najdu čas, abych se ponořil do mého oblíbeného čtení:Dneska, za půl hodinky, jdu na divadelní představení univerzitního klubu. Představení je naštěstí v angličtině hraje v něm pár mých kamarádu. Už se těším a jsem zvědavý na moje první divadlo tady na Taiwanu!
Tak brzy zase ahoooj!

All-you-can-drink bar a česky mluvící Taiwanci

Tady, 160km od Čínského pobřeží, se začíná pomalu a jistě ochlazovat. Po dvou teplejších týdnech z konce listopadu chladnější počasí zase začíná klepat na dveře. Ale teploty ještě pořád neklesly pod 12°C, takže to ještě není takové jako v Česku. A jak se tady vlastně mám?

Tento víkend jsem byl opět v Taipei. Žádný výlet, žádné nové zážitky z cestování. Od výletu nás na poslední chvíli odradilo již zmíněné počasí a hlavně jsem se rozhodl, že dokončím všechno důležité do školy. I když to tak možná nevypadá, tak je to tady sem tam docela záběr. Tento týden mě čeká druhá část prezentace do Chinese Business in Global Perspective. Nyní je pondělí večer, a abych Vám řekl pravdu, tak ještě ani nevím, o čem budu mluvit (!). Na druhou stranu, už zítra mě čeká další prezentace do Human resource managementu a tu už mám dokončenou a jsem s ní více než spokojený. Také je to 50:50 :/ Hm… No ale nechme školu stranou. Chtěl bych vám říci něco o mém sobotním večeru. Domluvil s Taiwanskými kamarády, že zajdeme do jejich oblíbeného baru. Tak jsem v sobotu večer jel s Ester skoro až na druhou stranu Taipei, kde se bar nachází. Potkali jsme se tam asi z 10 Taiwanskými studenty, většina z nich chodí na stejnou školu jako já, na NCCU. Opravdu jsem se nemohl dočkat, protože jediné, co jsem o místě věděl, bylo, že je to ALL-YOU-CAN-DRINK. To znamená, že po zaplacení vstupného se zde celý večer může pít cokoliv bez omezení. Před vstupem do této hospůdky jsme si všichni oblékli bílé svršky a napochodovali jsme ke vchodu. Bílá trička jsou tady při vstupu téměř povinností, protože nositele opravňují ke slevě. Zaplatili jsme v přepočtu každý zhruba 250Kč a vstoupili jsme do ráje každého alkoholika. Na baru jsem objevil nápojový lístek plný koktejlů a různých šejků. Nabídka byla opravdu velká. Víno a pivo je samozřejmostí. Navíc barmani byli ochotní namíchat každému cokoliv i podle vlastní receptury.
Jsem si jistý, že v České republice by se podobný podnik jistě neuživil. Že Dave, Tome, Martine atd. :) Rozhodně ne při takové ceně vstupného. Ale tady na Taiwanu je to krapet jiné. Bylo zajímavé pozorovat Taiwance, jak se pomalu a jistě (to pomalu se jen tak říká- bylo to teda pěkně rychle)opíjejí. On je totiž docela rozdíl když někdo má skoro 190cm a 80kilo a průměrný Taiwanec třeba jen 165 a 60kilo. To opravdu do “stavu veselosti” stačí daleko méně. Nějací Taiwanci po dvou hodinkách spali spokojeně na sedačkách, ale někteří se kontrolovali a tak jsme si i pěkně popovídali. Musím říct, že to byl pěkný večer, ale bohužel si už nějak nepamatuju, kdy jsem se vrátil na kolej :p

Ještě se s Vámi chci podělit o jednu zajímavou věc, která mě dost překvapila. Asi 2 dny zpátky, dole u restaurací pod mojí kolejí, jsem stál ve frontě na moje oblíbené restované nudle s tofu a čili omáčkou. A jak tak hlady koukám na kuchaře, jak to tam kuchtí, tak slyším lámavou češtinou: „Ahoj, Jak se máš?“ „Ahoj, já se mám dobře. A ty?“ „Děkuji, já se mám taky dobře. Kolik ti je let?“ Nevěřil jsem vlastním uším! Kluk a holka (Taiwanci!) si povídali v češtině! Tak jsem přišel blíže a zeptal jsem se jich: „Vy mluvíte česky???“ A oni odpověděli „Ano“ No a tak jsme si chvilku povídali. Po chvilce jsme přešli na angličtinu, protože jejich čeština byla opravdu základní (ale byla!).Dozvěděl jsem se, že jedna česká doktorandka na NCCU učí češtinu. Wow! A že oni nejsou jediní, kdo do její třídy chodí. Prý mají 2 hodiny jeden krát týdně od září. Musím říct, že na to toho uměli docela hodně! No a tak jsme se spolu naobědvali a já oni se mě nadšeně vyptávali o naší zemi a o tom jak vyslovit Ř.

Jinak mě tento týden zabírá docela dost času sledovaní on-line přenosů :) A že se ptáte čeho? No jak jistě většina z vás ví, tak v ČR je tyto dny MS ve florbale. A když bohužel nemůžu být při tom, tak se aspon poctivě dívám na zápasy přes internet...Škoda, že to proti těm Švédům nevyšlo, chyběl kousek...:) Však jim to vrátíme ve finále! :)

Tak to je ode mě pro tentokrát všechno. Ještě bych možná mohl říct, že tady Mikuláš neexistuje a tak jsem tento rok konečně nedostal žádné uhlí))

Mějte se fajn! Ahoj!

NCCU Marathon

V nazvu tohoto clanku je sice Marathon, ale ve skutecnosti se jednalo o zavod dlouhy 6.6km. Na National Chengchi University se každý podzim koná velmi populární zavod. Letosni rocnik se uskutecnil toto pondeli dopoledne. Rano jsem sel se spolubydlicimi(2 z mych 3 spolubydlicich take bezeli) a s Olofem dolu ke sportovnimu hristi, kde mela cela akce zacit. Prisli jsme vcas a tak jsme se zaregistrovali a zacali jsme se protahovat. Schvalne, zkuste si tipnout kolik studentu by se takoveto akce zucastnilo v CR? A kolik tady, na Taiwanu? Pravdou je, ze vetsi motivaci nez zavod samotny pro zdejsi studenty byla loterie po jeho skonceni. V teto loterii totiz kazdy, kdo zavod dokonci, ma sanci zikat nejakou z velmi atraktivnich a hlavne pocetnych cen. O tom ale vice pozdeji. Tohoto zavodu se zucatnilo pres 1000 zavodniku!!! Od profesionalu az po naproste amatery, kteri si trat vlastne jenom prosli. Kdyz uz se cas chylil, ke startu, tak jsem si rikal, jestli jsem se i ja neprishlasil nekam, kam jsem nemel. Uz vic jak mesic jsem nesel behat a tak jsem vazne nevedel, co od zavodu cekat. V 10hodin se po vysvetleni trasy zavodu konala hromadna rozvicka! Nikdy jsem nic podobneho nevidel, to muze byt mozne jenom tady na Taiwanu :) Jedna zenska za rytmu hudby predvedla rozvicku jak ze zakladni skoly a vice jak tisicovka vsech zavodniku to po ni nadsene opakovalo. Jen ja jeste s par studenty ze zahranici jsme nevericne kroutili hlavami, co je vubec mozne :)Pred pul 11 bylo odstartovano. Bezeli jsme pres kampus nasi univerzity k rece. Podel reky jsme dobehli az k Taipeiske ZOO a pak nazpatek. Behem zavodu jsme na dvou nejvzdalenejsich mistech museli ziskat naramek-dukaz toho, ze jsme tama probehli. Do cile jsem dobehl totalne zniceny, ale velmi spokojeny... No a jak to vsechno dopadlo? Ja jsem nakonec dobehl na celkovem 27.miste. Muj cas byl 26:55. V me kategorii, studenti NCCU, jsem dobehl na 6. miste. Takze na me cekalo i podium a nejaka ta cena:) Vsichni zavodnici, co dobehli do 50. mista ziskali pekne univerzitni tricko a 6 nejlepsich v kazde kategorii dostalo jeste neco navic.Ja dostal jsem rucnik :/ Olof za pate misto ksiltovku. Mozna si reknete, ze to je nic moc, ale ony totiz lepsi ceny byly ukryty nekde jinde. Konkretne v loterii pro vsechny, kteri dobehli do cile. No a tak po dobehnuti vsech zavodniku jsme se vsichni usadili na fotbalo hriste a z podia pred telocvicnou probihalo losovani. A co jsme teda mohli vyhrat? Z tech vetsich cen to byly: ipody, notebooky, PlayStationy, 10x horské kolo a prvni cena byla obrovska plazmova televize. V loterii byla dalsi spousta drobnejsich cen. Nemohl jsem verit svym ocim, na co vsechno ma toto Univerzita penize. Ja pevne doufal, cekal jsem na "er bá" (28- moje cislo tiketu) ale bohuzel se na me stesti tentokrat neusmalo. Bylo vsak velmi zajimave sledovat nefalsovanou radost taiwanskych spoluzaku, kdyz vyhrali nejakou z vetsich cen.

Tak takove bylo moje pondelni odpoledne. Behem tohoto tydne jsem se pripravoval na moji pulhodinovou prezentaci do predmetu Chinese Business in Global perspective. Mel jsem to o rece Huai a problemech s ni spojenych. Dozvedel jsem se spoustu zajimavych veci a i vlastni prezentace snad nepatrila k tem nejhorsim...

Tak to je ode me vsechno a pristi clanek bude urcite drive nez za tyden! (tentokrat vazne :)) )
Tak ahoj!