Ale pojďme k výletu. Sraz jsme měli v sobotu ráno v 7:30 dole v Kampusu. Celá akce byla organizována studentskými ambasadory. To je skupina studentů, kteří se snaží mezinárodním studentům, co nejvíce zpříjemnit pobyt na Taiwanu :) Výletu se zúčastnilo zhruba 60 mezinárodních studentů a 30(!!!) ambasadorů.
Destinace: Soutěska Taroko, Taiwanský národní park. Při cestě tam: zastávka ve vesničce Ilan. Při cestě nazpátek: cyklistická vyjížďka podél Pacifiku. Zhruba po necelých dvou hodinách jízdy z Taipei jsme zastavili ve vesničce Ilan, tradičním typickém městečku. Bylo nám ukázáno, a poté jsme si mohli také prakticky vyzkoušet, jak si obyvatelé na Taiwanu dříve vařili jídla. Myslím, že na fotkách je to krásně zobrazené. Po postavení pyramidy z kamenů jsme uvnitř rozdělali oheň a zhruba hodinu žhavili kameny. Až jsme se rozhodli, že to stačí, tak jsme odklopili vršek pyramidy a naládovali ji plnou bramborami a kukuřicí. Oboje bylo pečlivě zabalené alobalu. Pyramidu jsme zbourali, tak aby strava byla v co největším kontaktu s popelem a vřelými kameny. A celou tuto hromadu jsme ještě zasypaly hlínou, abychom zabránili případným plamenům a udrželi teplo uvnitř. 
No a po 45 minutách jsme vyhrabali vynikající brambory a kukuřičné lusky. Vlastně to nebylo nic speciálního, ale byla to sranda, dost jsme si to užili. Během čekání jsme si nejprve mohli projít vesničku, kde nás nejvíce zaujali stovky ryb v pidi rybníčku a chrochtající prasata v chlívku opodál. Měli jsme zde také tradiční oběd (jídlo z ohně jsme si vzali s sebou jen jako svačinu do autobusu). Byl vynikající, spousty plných talířů plných nejrůznějších druhů masa, zeleniny a všeho podobného. Po hromadné fotce jsme naskočili do autobusu a pokračovali do soutěsky. Jakmile jsme dorazili na východní pobřeží, tak jsme všichni přestali sledovat Jamese Bonda na DVD a kochali jsme se výhledem z okna. 
Jeli jsme asi po nejkrásnější silnici na Taiwanu. Po levé straně jsme měli tichý oceán a napravo se tyčily vysoké hory. A my jsme jeli po úbočí po vysekané silničce. Místy jsme měli pod sebou i 200m útes, který končil kolmo v moři. Bylo to nádherné. Však mrkněte na fotku nahoře, je na ní krásně vidět jak se silnička táhne úbočím a je lemována stovkami tunelů a tunýlků. Odpoledne jsme dorazili na místo. Na sobotu jsme měli naplánovanou jednu asi hodinovou procházku soutěskou. A jak že to soutěska Taroko vlastně vypadá?
Je to opravdu jedno z nejkrásnějších míst na celém ostrově. Podél řeky se tyčí obrovské, mohutné skály které začínají vlastně kousek od oceánu a táhnou se až do výšky téměř 3000m. Řeka se kroutí touto soutěskou a místy je vzdálenost mezi i 500m vysokými stěnami jen 10m (!). Je těžké to popsat, ale je to jedno z těch míst, kde si člověk místy připadá straně prťavý. Po procházce jsme nasedli zpátky do busu a ten nás zavezl ještě o kousek výš, kde jsme se ubytovali v jednom hostelu. Po večeři (opět tradiční- tentokráte od původních obyvatel Taiwanu) jsme se sešli venku na představení. Místní kmen původních obyvatel pro nás měl připravené ukázky svojí kultury. Jednalo se o různé tance a písně. Všimněte si, že i když byla docela zima, tak že děti z kmene jsou bosé. Bylo to zajímavé. Mojí činštinou jsem si aji popovídal s dětmi, které byly hafo sympaťáci. Později jsem zjistil, že jejich angličtina byla mnohem lepší než moje čínština :) 
Po zhruba hodinovém vystoupení dostali možnost také dobrovolníci z řad studentů. Kamarádka z Maršálových ostrovů zatančila pro změnu něco jiného. 
Moc se to líbilo, sklidila za to obrovský potlesk! A nebyli by to Taiwanci, kdyby se tam i nezpívalo. Tak jsme hráli na kytaru a zpívali. Bylo to fajn. Večer jsme si ještě povídali v hale a pak šli spát. Ráno jsme měli budíček v 6:30(!) a po snídani jsme se vydali na další túry soutěskou. Dohromady jsme absolvovali 3. Pokaždé nás autobus popovezl pár kilometrů dál, tak abychom si z celého národního parku odnesli to nejlepší. Na závěr jsme se prošli nádherným údolíčkem jednoho z přítoků hlavní řeky. Na oběd jsme měli pro změnu zase plné stoly kuchyně jednoho z místních kmenů původních obyvatel. Při jídle nám také zatančili nějaké tance a modlitby aby se jim dařilo na lovu a ženy porodili. Nebo tak něco. A na závěr našeho výletu jsme byli odvezeni na nedalekou pláž, kde jsme si pronajali kola a mohli jsme si užít asi nejkrásnější cyklostezky, jakou jsem kdy viděl. Táhla se sice asi jenom 15 kilometrů po pobřeží (no jo, Taiwan) ale i přesto stála za to! Na jedné straně nádherná pláž s velkými vlnami a na druhé straně již zmiňované pohoří. Navíc jsme měli štěstí na počasí. Bylo azurově modro a i teplota dosahovala určitě 25°C. Ráj :) . Já jsem si s Ester půjčil dvojkolo!
Jeli jsme na tom oba dva poprvé v životě, ale opravdu jsme si to užili :). Dávali jsme si s ostatními závody, jedli zmrzlinu a potom jsem vlezl i po kolena do oceánu.
Říkám po kolena, ale to, že mě potom spláchla jedna lehce větší vlna, si nechám pro sebe :) Po vyblbnutí jsme nasedli do busu směr Taipei, kam jsme dorazili po asi 4 hodinách.Celá akce se mi moc líbila. I když Taiwanci někdy moc dbali na přílišné načasování (dá se říci až na minuty), tak jsme si to myslím všichni užili. Na takovém místě, jako je soutěska Taroko, a s tak skvělými lidmi okolo, to snad ani nemohlo být jinak.
Přeji Vám všem krásné prožití Vánočních svátků!
Žádné komentáře:
Okomentovat