Den první
V sobotu rano jsme na hlavnim nadrazi v Taipei nasedli do autobusu smer mestecko Puli. Po zhruba ctyrech hodinach cesty v obrovskych a pohodlnych sedackach jsme dorazili na misto. Tam jsme se okamzite prevlekli, protoze jsme na vylet vyrazili nabaleni do skaredeho a chladneho pocasi, ale jak jsem se jiz zminil, tak cely prodlouzeny vikend bylo nadherne a teplo. Puli je mensi mestecko ktere nas dostalo svou obycejnosti. Nevim jestli jsme byli jedini belosi v tomto meste, ale rozhodne jsme se tak citili.
Kazdy na ulici se za nami otacel a spousta lidi si na nas ukazovala prstem. Z hlavni ulice jsme zabocili do takoveho mensiho marketu a tam bylo videt, jak taiwanci mimo vetsi mesta ziji. Starenky se zde snazili prodat zeleninu z vlastni zahradky hlasitym volanim okolo, deti si na zemi hrali s kousky cehosi, co vypadalo jako uvarene vajicko. Kazdy prodejce se snazil prodat svuj produkt za kazdou cenu. Vsude byla navic spousta lidi a mezi tim vsim se prosykali motorky a auta. Vsude byl docela chaos, ale pokazde kdy jsme se nekde zastavili, tak vsichni okolo zpozorneli a divali se se na kazdy nas bohyb a na kazdou nasi reakci. Kdyz jsme vlezli do nejakeho obchudku, tak majitel byl vzdycky stestim bez sebe. A to ze dvou duvodu. Zaprve zajiste ocekaval ze mame spoustu penez a ze je tam vsechny utratime (nastesti nevedeli, ze jsme chudi studenti:) ) A zadruhe to byla pro ne skvela reklama. "Kdyz cizinci prijdou blize k memu stanku, tak to znamena, ze jsem neco extra. I vy ostatni, pojdte se take podivat!", takhle urcite uvazovala spousta obchodniku. Pote co jsme se nabazili tohoto pekneho mestecka, tak jsme si sehnali listek k Sun moon Lake. Pred odjezdem k Sun Moon Lake jsme si jeste koupili to nejsladci ovoce, co jsem snad kdy jedl. Ve dve hodiny jsme nasedli to prtaveho autobusku a po pul hodine drncave jizdy nas ridic vylozil u nejkrasnejsiho jezera na Taiwanu, u Sun Moon Lake (SML).
SML se nachazi v nadmoske vysce 700m a je to jedna z nejvetsich turistickych destinaci na tomto ostrove. Myslim tim, nejenom pro zahranicni navstevniky, ale jak jsme se pozdeji presvedcili, tak je to velmi oblibena lokalita i mezi taiwanci. Napriklad, pokud nekdo chce mit velkolepou svatbu, tak ji ma tady. Jen my jsme jich tu videli nekolik. Po diskuzi s jednou velmi milou pani v informacnim centru jsme se rozhodli opustit tuto predrazenou vesnicku plnou jeste predrazenejsich hotelu (na Taiwanu je zvykem ze ceny ubytovani jsou o vikendu i dvojnasobne oproti pracovnim dnum!). Pote co uz jsme nedoufali, ze nekde levne prespime, tak jsem v Lonely Planet nasel, ze se zde nachazi kemping. Pani tam s ochotou zavolala a rekla, ze je vse OK. Tak jsme nasedli na okruzni autobus okolo jezera smer kemping. Puvodne jsme si chteli pujcit scooter, ale nebyl bych to ja, kdyby jsem nezapomel v Taipei muj mezinarodni ridicak :(. Ale jak se nakonec ukazalo, tak nas to az tak mrzet nemuselo. Z autobusu jsme videli, jak je jezero velke (na Taiwan), po ceste jsme minuli par prekrasnych chramu a vezi, na ktere jsme si naplanovali vylety na dalsi den. Zajimave je ze, se jezere nesmi plavat. Udajne proto, aby zustalo tak ciste, jake je doted. Ale na druhou stranu se po jezere zase prohani stovky clunu a lodi...Na druhem brehu nas ridic vylozil u pristaviste a my jsme po 15 minutach chuze uvideli to, v co jsme tak moc doufali. 
Kemp! Byl to malinky, ale o to utulnejsi kempik primo na brehu Sun moon Lake. Byl jsem prekvapeny, ze je tady mozne pujcit si v kempu stan a spacaky. Tak jsme toho samozdrejme vyuzili, protoze ja tady stan nemam. Na recepci jsme jeste chvilku ukecavali cenu (jak je tady vsude zvykem) a pak jsme se vrhli na stavbu stanu. Meli jsme to postavene za chvilku a tak se jedini belosi v kempu mohli nastehovat do stanu :) Myslim, ze jsme v kempu nasi pritomnosti docela narusili kazdodeni streotyp :) Jakmile jsme byli vybaleni a osprchovani, tak jsme se vydali do na prochazku do okoli. Uz se zacinalo stmivat a tak jsme se v jedne prijemne vesnice u pristaviste navecereli. Prohledli jsme si spoustu mistnich obchudku a nakonec jsme neodolali a rozhodli jsme se pro nakup taiwanskeho vino-burcaku :) 
Vino-burcak, rikam proto, ze v obchode to nazyvali vino, ale ja si jsem skoro jisty, ze to chutnalo stejne jako burcak, ktery kazdy rok piju v Uherskem Brode na hodech :) No a kdyz se pije nejaky alkohol, tak se k tomu take neco ji, ne? A jelikoz jsem v Asii, tak jsem si koupil mistni pochoutku. Orisky wasabi :) Mel jsem je poprve v zivote, ale muzu vam rict ze pusa me pali snad az doted :). No a po nasem malem pikniku u kempu na brehu jezera jsme si sli lehnout a nabrat sily na dalsi den.Den druhý
Druhy den rano, tim, ze jsme balili nas stan, jsme opet na sebe upoutali veskerou pozornost. Deti se na nas chodili kouknout. Ale ne moc blizko, protoze se baly :))) Pote co jsme chvili blbli s par detmi, tak nas jejich rodicove pozvali na caj. Nikdo z neumel anglicky a tak jsme se bavili cinsky :) Vyptavali se nas na vsechno mozne a bylo na nich vydet, ze cekaji na kazde nase dalsi slovo. Pote co jsem jim pochvalil, jejich caj, tak jsme dostali darem nadoby plne caje, aby jsme si ho mohli uvarit doma :)
Nedivte se - to je Taiwan! Asi po 20 minutach jsme se rozloucili a my jsme se vypravili na okruzni turu okoro jezera. Nase prvni zastavka byla u chramu, ze ktereho byl nadherny vyhled na cele okoli. Okolo celeho jezera se rozkladali huste lesy z palem :) 
Bylo to velmi zajimave. V nove rekonstruovanem chramu jsme si prohledli nejakou velmi vyznamnou a posvatnou cast budhova roucha. Zajimave je ze v okoli chramu byl docela pekny park, ve kterem kvetla spousta stromu a rostlin. A jak jsem si posleze vsimnul, tak to nebylo jen v okoli chramu, kvetlo to vsude :) 
Jakmile jsme meli dost, tak jsme se slapali klikatou cestou na jeden z okolnich vrcholu. Nevim to jiste, ale klidne bych se vsadilm, ze teplota mohla byt i pres 30stupnu. 
A na vrcholku tohoto mensiho kopecku se uprostred peclive upraveneho parciku nachazela krasna vez.
Byli jsme tam skoro sami. A kdyz jsme vysli po tocitych schodech nahoru, tak se nam naskytl neskutecny pohled. Cele jezero i okolni kopce jsme meli jako na dlani. Foukal prijemny chladivy vetrik a my jsme se jenom kochali :) Musim rici, ze toto misto se me ze vseho toho preskrasneho okolo Sun Moon Lake libilo snad nejvic. 
Po navratu k hlavni ceste, ktera se krouzila okolo celeho jezera jsme chytili autobus a projeli jsme se okolo celeho jezera nazpatek do "hlavni" vesnice. Tam jsme se naobedvali a prohledli si mistni pristav. Tato strana jezera se me libila ale daleko mene nez ta "nase". Tady to bylo vsechno daleko vice turisticke. Plne lidi a i kdyz odtud byli taky pekne rozhledy, tak to nemelo takovou atmosferu jako "pustejsi" druhy breh. Rozhodli jsme se ze dalsi cil nasi cesty bude mestecko Chiayi. Z toho mesta totiz vede nejkrasnejsi zeleznice- uzkokolejka na ostrove az do vysky pres 2000m. Ale jelikoz Chyai je od SML docela daleko, tak jsme po ceste hodne videli. Nejprve jsme se autobusem svezli do vesnicky Shuili, kde jsme se pri hodinovem cekani na vlak pokochali horskou rekou a temer prazdym marketem, ve kterem na nas jedna reznice sermovala nozy.
Ze srandy samozdrejme. Ve vlaku ze Shuili do Ershui se Ester prospala a ja jsem planoval co dal. Navic cesta timto vlakem je velmi panoramaticka a tak se me sem tam naskytly i krasne vyhledy. V Ershui jsme meli jen 9 minut na prestup, ktery jsme ale zvladli bez problemu. A vlak z Ershui to Chiayi byl pekne plny ale jelikoz nas docela bolely nohy, tak jsme se posadili na podlahu a odpocivali jsme. Do Chiayi, mesta velkeho asi jako Brno, jsme dorazili pred sestou hodinou vecerni. vybrali jsme si jeden z pocetnych Hostelu u hlavniho nadrazi. Byl to docela utulny hostelik v japonskem stylu (spi se na matraci na zemi). A navic tento mel oproti ostatnim v cene take snidani. V mistnosti jsme si nechali batohy a vypravili jsme se na prochazku do centra. Nedalo nam moc prace objevit jeden z night marketu a tak jsme i poradne najedli (...jo, uz zase). Ja jsem si vzal moje oblibene smazene kousky kurete s chilli. Ester neodolala a dala si obrovskou palacinku plnou cerstveho ovoce a slehacky. Pri jezeni jsem ji s tim docela pomohl :) - bylo to vazne vynikajici! Pro cestu zpet do naseho hotelu jsem se rozhodl pro "zkratku". No a tak jsme videli snad i ty nejopustenejsi ulicky a mista v celem Chiayi :))Den třetí
V pondeli rano jsme po probuzeni zasli na snidani.
Mam takovy pocit, ze ten hotel musel na nas prodelat. Byl tam otevreny bar a my jsme si mohli nabirat vseho tolik, kolik jsme chteli (neco jako v hostelu v Milanu). Kdyz uz jsme v sobe meli energie vic nez dost, tak jsme se sli na hlavni nadrazi koupit listek na uzkokolejku do hor. Ale bohuzel nam bylo receno, ze pri destich se v horach sesunula puda a trat je nyni uzavrena. Skoda. Ale aspon mame duvod se sem jeste vratit :) Tak jsme narychlo zmenili plany. Rozhodli jsme se pro Taichung. Taichung je treti nejvetsi mesto Taiwanu (po Taipei a Kaoshiongu) a ma vice jak milion obyvatel. Jizda autobusem trvala hodinku a pul. Uz po prijezdu do tohoto velkomesta jsme videli, ze Taichung je zase trosku jiny nez ostatni mesta. Bylo zde spousta mrakodrapu, luxusnich hotelu a obchodu. Ale na druhou stranu zde byly take casti, ktere ostre kontrastovali s bohatsvim, ktere bylo videt na prvni pohled. Ostatne jako vsude tady na Taiwanu. Ve meste jsme si opet nejdrive nasli ubytovani. A opet to bylo kousek od hlavniho nadrazi za vice nez prijatelnou cenu. Tentokrate bohuzel bez snidane. Ale zase jsme od pani recpcni dostali jako darek jeji specialitu. Cesnekovy caj :))) 
Reknu vam, snedl jsem a vypil jsem zde opravdu dost, ale na tento poradne ulezely a provoneny cajicek jsem vazne nemel :) Bylo neco malo po poledni a my jsme se rozhodli ze si zajedeme na vylet do jednoho mestecka pobliz, ktere je zname pro sve prekrasne chramy. Snad nejkrasnejsi na celem Taiwanu. Rozhodli jsme se pro to take z duvodu, ze nocni zivot v Taichungu je znamy po celem ostrove a tak jsme si chteli prochazku timto velkomestem nechat az na vecer. Mesto kam jsme meli namireno se jmenuje Lukong. Jeli jsme tam necelou hodinu a pri jizde, jsme si mohli vsimnout toho, ze jsme vlastne neopustili obydlene oblasti. A takove je to vlastne na celem vychodnim pobrezi Taiwanu. Jedno mesto zde navazuje na druhe a vsechno je to zastavene. Navic se vsude mezi tim propletaji dalnice a zeleznice. Pusobilo to na me jako nekonecna masa betonu a zeleza. Po vystupu v Lukongu jsme se vydali smer Longshuan Temple, chram, ktery patri k tem nejstrasim na Taiwanu a mnoho pruvodcu a taiwancu ho povazuje za ten nejkrasnejsi. A ja si to myslim take, opravdu to byl nejkrasnejsi chram, jaky jsme zde videl. Hned pri vstupu do nadvori na vas dychne atmosfera plna vonnych tycinek a se spoustou budhistickych mnichu prochazejicich se okolo. Tento chram byl proste jiny nez ostatni. 
At uz to bylo tim, jak je stary, nebo tim, jak se v nem nachazeli prekrasne stromy a a spousta dalsich veci, ktere nejsou obvykle, tak mel svoji nezamenitelnou atmosferu. Za chramem, po pruchodu kulatymi dvermi, se nachazi maly, malebny parcik. S jezirkem v kterem nemuze chybet spousta barevnych rybicek. Pri ceste nazpatek jsme meli to stesti, ze se tam konala modlidba. Nahral jsem jeji cast i pro vas na video. Muzete se podivat. Asi po hodine stravene v Longshuan Temple jsme s vydali na cestu skrz Lukong k druhemu chramu. Jmenuje se Matsu temple. Po ceste jsme objevili dalsi spousty pokrmu, ktere jsme predtim jeste nikdy nevideli a tak jsme je nemohli nevyzkouset :) Musim rict, ze Ester, je snad nejstatecnejsi z exchange studentek. Jen malokdy najdeme neco, co jim jenom ja :) Pri prochazce k druhemu chramu jsme videli spousty obchudku, kde prodavali takove ty klasicke ciske lampiony. Na sposuste mistech jsme i videli, jak je vyrabi a pomalovavaji. V jednom z tech obchudku jsme narazili i na tohoto roztomileho pana. 
Druhy chram byl taky krasny. Zajmavy byl tim, ze mel dve patra. Vsechno jsme si prosli a vydali jsme se na cestu zpatky k autobusove zastavce aby jsme chytili nejaky autobus do Taichungu. Po ceste jsme mijeli tisice stanku s nejruznejsimi suvenyry a pochoutkami :) Na autobus jsme dloho necekali a po hodinove ceste jsme byli opet v Taichungu. Tam jsme se nechali vyhodit v centru mesta, zasli jsme na veceri a prosli jsme si okoli. Pak uz jsme se jen dostali do hotelu a sli spat.Den čtvrtý
Rano jsme si poradne prispali. Rozhodli jsme se ze tento den se zajdeme podivat na nejvetsi zlatou sochu stastneho budhy na svete.
Stastny budha je ten budha, ktery je neuveritelne tlusty a porad se smeje. 
Nemuzu tomu verit, ale na miste jsme byli uplne sami, tak jsme si to prohledli udelali fotky a vydali se na prochazku mestem. Cilem nasi cesty bylo technicke muzeum. Ano, Taichung je taky znamy pro sve moderni a interaktivni muzeum. Muzeum se nam hodne libilo (hlavne me:). Potom jsme zasli do 3D kina, ktere bylo soucasti technickeho muzea, na 45minutovy film Sea monsters. Nikdy jsem v 3D kine nebyl a tak to bylo zajimave. No a o pul pate odpoledne jsme nasedli na vlak do Taipei. Po osme hodine vecer jsme prijeli na nadrazi. Jelikoz jsme byli poradne hladovi, tak jsme se rozhodli ze nas vylet zakoncime na nasem oblibenem sushi. Nevim jestli jsem se tady o tom, jiz predtim zminil, ale sushi se zde stalo jednim z mych nej jidel. Nasli jsme jeden utulny sushi bar a uzivali si navrat "domu". A dopadlo to takto:
Tak takovy byl nas vylet. Vidim, ze jsem toho napsal jeste docela hodne, ale stejne mam pocit, ze jsem byl strasne strucny a ze je tu dalsi spousta zajimavosti, ktere jsem nezmil. Ale nyni, kdyz uz muj denni program bude o mnoho volnejsi, budu mit vice casu na prispivani do blogu a tak se treba k nejakym vecem vratim i pozdeji. Ale kdyby vas cokoliv zajmalo, tak se me ptejte.Tak to je pro dnesek vsechno! Mejte se pekne a ahoooj!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat