Na sobotu 30. srpna 2008 v 13:30 jsem mel koupenou letenku z Vidne do Taipeie. Letel jsem bez prestupovani, ale s mezipristanim v Bankoku. Uz na letisti bylo velmi dobre poznat, u jakych prepazek se obavuji lety do Asie. Byla tam spousta prtavych asiatu, kteri sporadane stali frontu. Let mel trvat pres 15 hodin + casovy posun 6 hodin.
Letadlo to bylo obrovske, vubec ne takove, na jake jsem zvykly od nizkonakladovych spolecnosti. Mel jsem spoustu mista na nohy. Na sedadle jsem si mohl skoro lehnout. Kazde misto melo polstarek a deku. Mel jsem pred sebou take vlastni pocitac, na kterem jsem mohl delat spoustu veci. Napriklad: poustet si filmy, hudbu, hrat hry, cist clanky a spousta dalsich. Mezi me nejoblibenejsi funkce patrila aktualni poloha letadla, kde jsem mohl na mape sveta sledovat kde se presne nachazime, v jake jsme vysce, jakou letime rychlosti atd. Dalsi vec ktera me prekvapila bylo ze to letadlo bylo all-inclusive. Hmm to bylo neco pro me! Celkove jsem si dal 4 obedy, nejake sladke koblihy, par pivek, dzusy, jeden salat a spoustu caje(byla tam docela zima). No rikal jsem si ze si to evropske jidlo musim naposledy poradne uzit :)
Pote co jsem se trosku vyspal, jsem si zbytek letu vicemene povidal s jednou Taiwankou, ktera se vracela z rocniho exchange pobytu z Vidne. Studuje taky ekonomii. Rekla me spoustu zajimavych informaci o ostrove, lidech, kam se vypravit, co jist. Skratka vsechno. Ale co je nejdulezitejsi! Poprve v zivote jsem na vlastni kuzi zazil to, o cem jsem do te doby cetl jenom v pruvodcich. Ochotu asijskych lidi! Bylo to poznat z kazde vety a z kazdeho vyrazu tvare, ze je strasne rada, ze me muze pomoci a poradit. S cimkoliv. Porad se usmivala (to vlastne skoro cele letadlo:) Ale o tomto jeste vic pozdeji.
V Bankoku jsme cekali asi hodinu, vymenili se nejaci cestujici. a mohli jsme se projit po letisti Pri odletu z hlavniho mesta Thajska se uz rozednivalo a tak jsem stacil zahlednout neco malo z mesta a moc se me to libilo. Bylo to zajimave. Snad se tam nekdy dostanu.
V Taipei na letisti jsem byl v 11hodin(mistniho casu). Pres pasovou kontrolu jsem s mym vizem prosel bez problemu, vymenil jsem si nejake penize a sel vyckavat batoh. Ten nakonec dorazil. Pote se me stala vec, ktera me zaujala. Na tu Taiwanku, mimochodem jmenuje se Ling Yen, cekala na letisti po roce cela jeji rodina. I se psem. Jakmile jsme je uvideli vsichni k ni utikali a chteli se s ni privitat. Ale ona jim hned rekla, ze tu ma me a at chvilku pockaji, ze me chce ukazat odkud jezdi autobus do mesta. A oni to vsichni okamzite pochopili. Jakoby zapomeli na vitani a snazili se me vsichni pomoct! Tak jsem s Ling Yen odesel hledat zastavku. Trvalo to docela dlouho, tak po 20 minutach me posadila na autobus a jeste dokonce pockala nez odjedu. Az po tomto vsem se vratila za rodinou, ktera na ni mezitim cekala na druhe strane obrovske letistni haly.
Asi za hodinku jizdy jsem se dostal na hlavni nadrazi v Taipei, tam jsem se snazi zorientovat a behem asi 2 minut za mnou prisli 3 Taiwanci a zeptali se me jestli nepotrebuji pomoct. Tak jsem rekl ze jo, a jeden me odvedl az k moji zastavce metra. Uplne automaticky, jako kdyby se tak choval kazdy ( mel to asi pul kilometru na druhou stranu nez sel). Potom jsem prestoupil na autobus, kde jsem na zastavce odmitl asi dalsi 3 nabidky o pomoc, a dostal jsem se pred obrovsky Kampus National Chengchi University.
Pote co jsem se trosku vyspal, jsem si zbytek letu vicemene povidal s jednou Taiwankou, ktera se vracela z rocniho exchange pobytu z Vidne. Studuje taky ekonomii. Rekla me spoustu zajimavych informaci o ostrove, lidech, kam se vypravit, co jist. Skratka vsechno. Ale co je nejdulezitejsi! Poprve v zivote jsem na vlastni kuzi zazil to, o cem jsem do te doby cetl jenom v pruvodcich. Ochotu asijskych lidi! Bylo to poznat z kazde vety a z kazdeho vyrazu tvare, ze je strasne rada, ze me muze pomoci a poradit. S cimkoliv. Porad se usmivala (to vlastne skoro cele letadlo:) Ale o tomto jeste vic pozdeji.
V Bankoku jsme cekali asi hodinu, vymenili se nejaci cestujici. a mohli jsme se projit po letisti Pri odletu z hlavniho mesta Thajska se uz rozednivalo a tak jsem stacil zahlednout neco malo z mesta a moc se me to libilo. Bylo to zajimave. Snad se tam nekdy dostanu.
V Taipei na letisti jsem byl v 11hodin(mistniho casu). Pres pasovou kontrolu jsem s mym vizem prosel bez problemu, vymenil jsem si nejake penize a sel vyckavat batoh. Ten nakonec dorazil. Pote se me stala vec, ktera me zaujala. Na tu Taiwanku, mimochodem jmenuje se Ling Yen, cekala na letisti po roce cela jeji rodina. I se psem. Jakmile jsme je uvideli vsichni k ni utikali a chteli se s ni privitat. Ale ona jim hned rekla, ze tu ma me a at chvilku pockaji, ze me chce ukazat odkud jezdi autobus do mesta. A oni to vsichni okamzite pochopili. Jakoby zapomeli na vitani a snazili se me vsichni pomoct! Tak jsem s Ling Yen odesel hledat zastavku. Trvalo to docela dlouho, tak po 20 minutach me posadila na autobus a jeste dokonce pockala nez odjedu. Az po tomto vsem se vratila za rodinou, ktera na ni mezitim cekala na druhe strane obrovske letistni haly.
Asi za hodinku jizdy jsem se dostal na hlavni nadrazi v Taipei, tam jsem se snazi zorientovat a behem asi 2 minut za mnou prisli 3 Taiwanci a zeptali se me jestli nepotrebuji pomoct. Tak jsem rekl ze jo, a jeden me odvedl az k moji zastavce metra. Uplne automaticky, jako kdyby se tak choval kazdy ( mel to asi pul kilometru na druhou stranu nez sel). Potom jsem prestoupil na autobus, kde jsem na zastavce odmitl asi dalsi 3 nabidky o pomoc, a dostal jsem se pred obrovsky Kampus National Chengchi University.
1 komentář:
I can really imagine how you were enjoying the flight... exellent map, a lot of food, many drinks, newspapers (I just hope that they included some article about sport;))... wow!
Okomentovat