Tajfun Sinlaku a víkendový výlet do Danshui

Ahoj! Tak jsem tady zase a nasel jsem si chvilku casu napsat o tom, co jsem posledni dny delal. Jeste nez se do toho pustim, tak bych rad poprosil jestli by moje mama a babicky mohli dnesni clanek vynechat a vubec ho necist. A pokud ho preci jenom budete cist, tak se nebojte, vsechno je vporadku a ja jsem cely a zdravy :)

Takze jak jsem vlastne prozil muj prvni tajfun v zivote? No musim rict, ze i skoro vic nez na 100%. Uz asi od poloviny minuleho tydne nas ve skole informovali o prichazejicim tajfunu. Dostavaly jsme pokyny o nevychazeni z koleji. Meli jsme si nakoupit zasoby vody a potravin na par dnu. Je ale pravda, ze vetsina informaci kolovala jen mezi mezinarodnimi studenty (kteri, meli z prichazejiciho neznama daleko vetsi obavy nez mistni). Muj spolubydlici me rekl, at si koupim plastenku, kdybych opravdu potreboval nekam jit, ale at se toho snazim spis vyvarovat. On ze pojede na vikend domu. Odjel uz ve ctvrtek pred tajfunem. No a ja vlastne mel stravit cely vikend (a mozna i dele!) zavreny v mem "vezenskem" pokojicku a poslouchat jak vitr venku ohyba stromy a dest busi do oken. Pravy tajfun prisel v noci z patku na sobotu. Ve spolecenske mistnosti spousta studentu sledovala zpravodajstvi o pohybu a sile tajfunu. Ja jsem se toho chvilku taky zucastnil a musim rict, ze tady chytaji zhruba tak 200 stanic a zhruba 150 jich bylo o tom stejnem- mimoradne zpravodajstvi o tajfunu :) Ale ja jsem sel v patek brzo spat aby jsem nabral sily na sobotu...

Na tomto videu si muzete prohlednout pohled taifun z balkonu privatu kamaradky Mo:

Asi se ptate, proc nabrat sily na sobotu, kdyz mam stravit cely vikend na koleji? Jak jsem jiz minule predeslal, tak jsem na tento vikend mel v planu jet za kamaradkou Ling Yen(z letadla). Ona ale nakonec kvuli tajfunu neodcestovala domu a zustala v Taipei na sve univerzite pres vikend. A v patek jsme se domluvili na tom, ze v sobotu rano uvidime, jak bude tajfun silny a pripadne, ze by jsme mohli neco podniknout. V sobotu jsem vstal docela brzy, protoze v tom ramusu se nedalo moc spat. Podival jsem se z okna a poprve jsem na vlastni oci uvidel, co to tajfun vlastne je. Foukal neuveritelne silny vitr, i velke stromy se ohybaly jako sirky a navic do toho padaly obrovske kapky deste, ktere bodaly jako spendliky. Sel jsem na skype, kde jsem mel sraz s Ling. Uz tam na me cekala a hnedka se me zeptala: Tak co prijedes za nama? Ja musim priznat, i kdyz me v patek ve skrytu duse lakalo, zazit tajfun na vlastni kuzi, tak po tom, co jsem v sobotu rano videl jsem si uz moc neveril. Ale Ling me nakonec presvedcila a ja se rozhodl, ze se k ni vypravim a okusim silu tajfunu :)

Ale nebojte se, kdyz jsem se rozhodoval, tak jsem obcas nekoho na ulici zahledl a mestska doprava fungovala bez problemu. Tak jsem na sebe oblekl veci a plastenku (destnik opravdu nema zadny smysl) a s dost velkymi obavami z neznama jsem vykrocil do te obrovske vychrice. Na autobus jsem to mel asi 15 minut chuze. Dest pres tenkou plastenku byl velmi citit a ja- i kdyz jsem si myslel, ze jsem dobre zahaleny- jsem byl po par minutach durch mukrej. Ale i pres tajfun, jsme tu meli zhruba 25 stupnu, takze me vubec nevadilo, ze jsem byl promoceny. Na zastavce jsem k prekvapeni potkal docela hodne lidi. Opravdu jsem nebyl jediny, kdo vytahl paty z domu. Po prestupu na metro, jsem se asi za hodinu dostal na druhou stranu Taipeie(sever). Na zastavku, kde jsme meli sraz s Ling a jeste jednou jeji kamaradkou, jsem dorazil s pul hodinovym predstihem a tak jsem si nasel jedno zavetrne misto a pozoroval jsem, jak si vitr hraje se vsim moznym. Jak po ulici valily proudy hnede vody, ktera se vali ven i z preplnenych kanalu.

Uteklo to jako nic a za chvilku holky prisli. Privital jsem se s Ling a ta me predstavila sve nejlepsi kamaradce. Jmenuje se Mo. Meli jsme v planu obed a tak jsme se vydali do jedne restaurace. Po ceste v tajfunu se mluvit moc nedalo, ale vynahradili jsme si to uvnitr snad te nejlepsi restaurace, v jake jsem kdy byl! Hned pri vstupu me zaujali zvlastni stoly, kazdy mel pred sebou ve stole diru a v ni umisteny vlastni varic. V teto restauraci totiz fungovalo tak, ze jsme dostali kazdy svuj hrnec plny vody a mohli jsme si vybrat co si budeme chtit uvarit! Jeste by bylo slusne rici, kolik jsem za to platil. Stalo to 120kc na 2 hodiny. Ano, tady se jidlo nemerilo na mnoztvi, ale ve dvou hodinach jsme mohli snist co jsme chteli. To bylo neco uzasnyho! Ja si nabral asi 4 plne talire ingredienci, ktere jsem postupne varil ve svem hrnecku :) Asi nema cenu moc popisovat, co vse jsem jedl, ale meli tam opravdu vsechno! Vetsina ingredienci byla nepopsatelnych, ale aby jste si udelali predstavu, tak se je tady pokusim vyjmenovat. Takze bylo tam asi 50 druhu zeleniny, 100 druhu ryb a vselijakych morskych plodu, 6 druhu ryze, spousta ruzneho masa. Dale jsme si mohli vzit vsemozne caje a dzusy bez omezeni, popkorn, spostu asijskych omacek, zmrzlinu a spoustu dalsich veci (viz fotogalerie). Musim vam rict, ze jsem se vsichni strasne nehorazne prejedli.2 hodiny nam utekly jako voda, povidali jsme si o Taiwanu a o Evrope a i zprvu velmi ticha Mo, se behem obeda stala sympatickou holkou. Pri tom vsem povidani jsme vymysleli dabelsky plan- a to ze se pujdeme projit, aby jsme vytravili!

Holky na prochazce v tajfunu:

Sli jsme podel obrovske reky, ktera se asi za 2 kilometry vleva do oceanu. Takze si uz asi dokazete predstavit, jak byla obrovska. Dokud na me vitr neroztrhal plastenku, tak jsme v tajfunu usli nekolik kilometru, byli jsme totalne promoceni. Po ceste jsme delali spustu blbosti! Skakali jsme po vetru i proti nemu. Zkuseli jsme se co nejvic nahybat, dokud nas vitr unese. Pri ceste po pobrezi jsme se divali, jak mistni stavi zabrany proti ocekavanym povodnim. Bylo to uzasne! Jeste by jsem zde rad zminil jednu nestastnou vec, ktera se me prihodila:) V restauraci jsem se zapomel vycurat a pri nasem vyletu se me zaclo strasne moc chtit na zachod. Tak ja se rozhodl, ze se vycuram. To byla chyba. Rekl jsem si, ze kdyz se natocim po vetru tak, ze to dolitne mozna az do Ciny. No a jak tak curam, tak se vitr zacne tocit na vsechny strany a... No to si uz muzete domyslet sami :) Ale nemyslete si, za dalsi 2 sekundy vsechno bylo umyte a my jsme mohli pokracovat v nasi ceste :) Ale curani v tajfunu bych vam rozhodne nedoporucoval :) Malou cast z naseho vyletu muzete prohlednout ve fotogalerii. Ale musim vam take rict, ze vsechny fotky i videa jsou foceny v podminkach, kde se jakstaks uz dal vytahnou fotak. V pravem tajfun, fotit a delat videa bylo opravdu nemozne.

Predpoved pocasi na taiwanu :) :

Kdyz uz se zacalo ztmivat, tak jsme prisli na privat, kousek od jejich univerzity, kde zila Mo a 2 jeji kamaradky(Ling zije normalne na koleji-ale tam ma opacne pohlavi vstup zakazan). Jmena spolubydlicich si uz moc nepamatuju, tak nez abych je tu komolil, tak jen reknu, ze byly taky strasne sympaticke (jako vlastne vsichni tady). Po vysprchovani a prevleceni do sucheho, jsme zacali holdovat veceri, kterou jsme si po ceste nakoupili. Vecer se nam docela protahl. Pili jsme taiwanske pivo. Ja ho mel poprve a musim rict, ze je prekvapive docela dobre! Behem vecera jsem mimo jine dostal masaz. Ale ne ledajakou! Jedna holka se tvarila jako profesionalka v davani thajske masaze(chozeni bosyma nohama po zadech!) No reknu vam, i kdyz nevazila asi ani 50kilo, tak jsem ji citil poradne! Proslapala kazdy muj sval a ja se pak nemohl skoro ani zvednout. Natoz pak dalsi den rano! Jeste ted me boli zada :) Ale bylo to zajimave, verim ji ze nejaky kurz uz ma, ale po 2 pivech ho teda poradne zapomela a motala se na me bez sebemensi opatrnosti! Pak jsem si ustlal na zemi a po povidani asi do 4 hodin rano jsme konecne usli. Dalsi den tajfun zde byl ve stejne sile. Na snidani jsme zasli do japonske restaurace. A pak jsme se opet vypravili na vylet! Tentokrate asi na 3 hodiny. Opet to byl nezapomenutelny zazitek. Chodit prazdnymi ulicemi, plnych vody, popadanych vetvi, ktere se celou dobu pletli pod nohy se jen tak nezapomene. Mohl bych se to tady snazit popisovat jeste vice, ale opravdu je to tezke. Stat v silnem tajfunu na pobrezi a divat se na hnedou hladinu ocenu, jak si na ni hraji kapky deste je nepopsatelne... Pro nazornost se podivejte na videa, ktera jsem udelal, kdyz uz se vitr trosku uklidnil.

Male kolecko ve vetru:

V podvecer jsme se rozloucili a naplanovali hromadu dalsich akci, ktere musime spolu podniknout. Ja jsem strasne rad, ze jsem tyto trosku trestene, ale strasne mile holky mohl poznat. Uz se vazne tesim na dalsi spolecne akce.

Vecer jsem na koleji potkal meho druheho spolubydliciho. Taky tajwance. Kdyz jsem prisel koukal na me jako na blazna. A kdyz jsem mu posal vsechno, co jsme o vikendu delali, tak tomu nemohl uverit. Musel jsem mu ukazat fotky :) Byl jsem ale unaveny, tak jsme si moc nepovidali a ja si sel lehnout do me kratke postele... Dneska rano jsem se sel prihlasit do specialniho kurzu na psani cinskych znaku, a zbytek dne jsem se chte nechte musel ucit na test a pripravovat na moji cinstinu. Vecer jsem chtel jit do posilovny ale potkal jsem partu tajwancu, kteri se me zeptali jestli si s nema nechci jit zahrat basket(ze bych vypadal jako basketbalista? nevim:) ) S radosti jsem souhlasil. Pak jsme ale zjistili ze telocvina je zavrena, protoze se do ni dostala pri tajfunu voda. Tak jsme se domluvili na jindy. A ja zasel poprve do univerzitni posilovny. Rikal jsem vam uz, kolik tady platim za rocni permanentku do posilovny? Jestli ne, tak se podrzte, je to 220Kc :) Do jde :) Rikam si,ze kdyz do ni zajdu tak 5 krat za muj pobyt tady, tak uz se mi to vyplati :) No a ted uz mam hodne po pulnoci a uz se tesim, jak tento clanek vyvesim na blog a pujdu si po velmi narocnem programu lehnout.

Jeste Vam chci rici, ze se me timto tydnem zacinaji vsechny ekonomicke kurzy, takze casu budu mit jeste daleko mene nez dosud, takze na blog nebudu stihat prispivat kazdy den. Ale slibuji, ze pokazde za 2-4 dny si cas udelam a popisu vam sve zazitky. Tak jako dosud. Mejte se fajn!