Výlet do Maokong(u)

Posledni dny se me tady pomalu pritvrzuje rezim. Tento tyden me zacali dalsi kurzy. Jeste porad nejsem rozhodnuty, jake si vyberu. Tak navstevuji prvni hodiny vsech predmetu, tech ktere me pripadaji nejzajimavejsi. A zhruba za tyden se rozhodnu, co si teda opravdu zapisu. A toto spolecne s cinstinou, me zabira opravdu velkou cast dne. A kdyz se k tomu prictou 30 az 35°C vedra. Tak jsem kazdy den nejstastnejsi, kdyz uz si muzu lehnout vecer do postele. Ale i pres muj nabity program, jsem si ve stredu udelal volno a vypravil jsem se s Jose(m) (Salvador) a Ester(Italie) na vylet.

Ale postupne. Nejdriv by jsem chtel jeste napsat, co se tady delo v utery. V utery dopoledne vsichni nove prijati studenti museli absolvovat povinnou zdravotni prohlidku. A tykalo se to i studentu mezinarodnich. Kdyz jsem dosel do telocvicny, kde se prohlidka mela kona, tak me malem vypadli oci z dulku :) Stovky taiwanskych a desitky mezinarodnich studentu stali v obrovske fronte, ve ktere se cekalo na radu. Nezbyvalo me nic jineho nez si taky stoupnout a cekat. Asi po dvou hodinach jsem se dostal na radu. A to, co me ted cekalo, jsem opravdu necekal. Puvodne jsem si myslel, ze zajdu za jednim doktorem, ten me prohlidne a bude po vsem. Ale tak to vazne nebylo. V obrovske telocvicne sedelo dokola zhruba 70 doktoru asi tak na 20 stanovistich. Kazdy student na zacatku vyfasoval papir a mel za ukol navstivit vsechny stanoviste(udelat vlastne takove kolo po telocvicne), nechat se na nem prohlednout dokotorem a vysledky si nechat zapsat do papiru. Na kazdem stanovisti sedeli doktori specializovani na neco jineho. Jen jmenovite napisu, co jsem vsechno musel absolvovat. Predem se omlouvam, ale asi si uz na vsechno nevzpomenu. Takze: musel jsem nacurat do lahvicky, vzali me 2 docela velke skumavky krve( po tom se me pekne zamotala hlava a tak jsem si musel na 10 min sednout), zkontrolovali, jak me bije srdicko, zkontrolovali me sluch, zrak, podivali se, jak mam krive zada. Dale me zmerili, zvazili, musel jsem vyplnit par dotazniku ohledne koureni, stravovani a spanku. Dale me zmerili tep a puls a nakonec prislo nejvetsi prekvapeni. Venku pred telocvicnou stali asi 4 nakladni automobily, uz predtim jsem se divil, co tam delali. No a ted jsem to zjistil, byli to rentgen-auta :). Kdyz jsem se dostal na radu, tak me zrentgenovali cely hrudnik(!!!). Asi po 2 hodinach, kdy jsem obesel vsechny stanoviste(kazde me dalo razitko) a mel jsem cely papir o mem zdravotnim stavu vyplneny, jsem po odevzdani vsech papiru mohl odejit. No reknu vam, ze nikdy v zivote me u doktora, tak peclive neprohlizeli a neptali se me na takove detaily o mem zdravotnim stavu. Jsem opravdu zvedavy, k cemu jim to bude. Ale prohlidka mela i sve pozitivni stranky. Seznamil jsem se zase s dalsimi taiwanci. Jsem domluveny, ze budeme chodit hrat basketball a fotball. Akorat nevim, kde na to najdu cas... :(

Domy na Maokung(u):

No a ve stredu, jak uz jsem predestrel, jsme se vydali na vylet. Kousek za univerzitou je nove postavena lanovka, ktera nas vyveze na vrcholky okolnich kopcu (zhruba 300 m.n.m.). Slysli jsme, ze jsou od tama nadherene vyhledy a tak jsme se rozhodli, ze se tam podivame. Vstali jsme brzo rano. Ja jeste driv a cetl jsem si v pruvodci co o Maokongu pisou. Velmi to chvalili a tak jsem se uz nemohl dockat. Jedna jizda lanovku stala 30Kc a trvala zhruba pul hodiny. Po ceste jsme pod nami mohli vydet opravdouvou dzungli. Vystoupili jsme az na posledni stanici- Maokong. Po ceste jsem Italce a Salvadorcanovi :) navrhl, ze by jsme mohli absolvovat zhruba 3 hodinnovy okruh podle pruvodce. Souhlasili a tak jsme se hned vydali na cestu. Odevsad, i pres lehky opar, bylo krasne vydet na Taipei a jeji chloubu Taipei 101. Z techto kopcu velikost teto byvale nejvyssi budovy sveta byla jeste markantnejsi. I kdyz jsme se pohybovali v nadmorske vysce zhruba 400m, tak Taipei 101 byla stale jeste vyse nez my! Na zacatku nasi cesty jsme vydeli obrovske plantaze na zelene caje. Oblast Maokongu je udajne ve svete proslula pestovanim velmi kvaltnich zelenych caju. Podivali jsme se do mistniho chramu a pomalu jsme zacali opustet civilizaci. Jo, abych nezapomel, mohlo byt zhruba tak k 35stupnum celsia a slunicko pekne palilo. Za vesnickou jsme podle pruvodce zahli do lesa, ktery se pomalu a jiste zacinal menit v dzungli. Turisty jsme za cele 3 hodiny potkali jen jednou. Nevim, jestli to bylo kvuli vedru, nebo kvuli tomu, ze cesticka byla siroka asi jen tak metr a vypada zrovna ne moc pouzivane. No, asi kvuli obojimu. Ester a Jose, me pomalu prestavali verit, ze jdeme spravne, ale asi tak po hodine a pul putovani. jsme dorazili na misto urceni.

Vypadalo to tam jako v pohadce. Ze skaly uprostred dzungle padal asi 40m vysoky vodopad. Pod vodopadem bylo krasne misto na odpocinek. Ale nejlepsi na tom vsem bylo, ze ve skale za vodopadem byl prastary chram. Sli jsme se podivat dovnitr a bylo otevreno. Nikdo nikde nebyl a tak jsme to cele prozkoumali, prosli jsme se po cestice za vodopadem.

Vyfotili mistni bohyni a uzivali jsme si atmosferu tohoto mista plnymi dousky. Kdyz uz jsme toho meli dost, tak jsem v pruvodci nasel "zkratku". I kdyz cesta byla uzasna, tak jsem nechtel jit zpatky stejnou cestou. A jestli ta cesta po ktere jsme prisli k vodopadum byla mala, tak pri ceste na zpatek uz jsme skoro zadnou cestu nemeli! Sli jsme opravdu dzungli. Jose nam povidal historky, jak v slavadoru maji hady, kteri padaji ze stromu na zvirata a udusi je. Ester z toho byla cela spatna a tak jsme ji museli rict, ze to byla sranda (nebyla). Po chvilce jsme zjistili, ze tato cesta je i znacena :) Asi tak jednou za 100m byl na strome privazany kus umele hmoty. Hm...bylo to opravdu nepouzitelne :) Tak jsme sli, ja se snazil tvarit, ze vim, kam jdeme. Chvilemi to bylo dost obtizne. Treba kdyz jsme asi 200m museli jit takovym potuckem nebo kdyz jsme se spali do kolme skaly. Ale opravdu jsme sli dobrou cestou a asi po dvou hodinach jsme se vratili do stanice Maokong. Me se nas vylet strasne moc libil. Ester a Jose byli strasne unaveni, ale rikali, ze se jim to taky libilo (aspon prede mnou) :). Potom jsme uz museli jet zpatky, protoze me ve 3 hodniny zacinala moje cinstina...

Pohled z lanovky pri ceste dolu:

Jeste by jsme chtel rict jednu poznamku k pruvodci. Ja jsem si koupil pruvodce Taiwan od Lonely Planet a nemuzu si ho vynachvalit. Ostatne jako vzdycky. Napriklad cela dnesni trasa byla v pruvodci naznacena. I kdyz po cetste vlastne zadne poradne znaceni nebylo, tak jsme vsechno nasli. Vpodstate vsechno co jsem zatim potreboval, jsem v teto docela skladne knizecce nasel. Ester mela taky vlastniho pruvodce Taiwanu- byl od National Geografic. Normalne by jste asi rekli, ze je pruvodce jako pruvodce. Ale tak to opravdu neni. Ester v nem mela Maokong zmineny jen par vetami a o mape teto oblasti a o tipech na vylet na nebylo vubec nic. A i pri celkovem prolistovani pruvodce National Geografic jsem zjistil ze je psany pro uplne jiny tip turistiky a turistu. To zde pisu jen tak, aby jste si pri kupovani pruvodcu dali velky pozor, jaky si budete kupovat. Ja vam jen vrele muzu doporucit vsechny od Lonely Planet...

Ted uz musim jit na cinstinu, piseme zase test, tak ahoj!!!! Ps: Ve fotogalerii jsou fotky z vyletu a pridal jsem i dalsich par fotecek do kampusu NCCU.